Žil původně jako otrok u římského patricia Karpofora. Vedl směnárnu svého pána. Jednou mu byly peníze ukradeny a on měl z trestu takový strach, že se pokusil o útěk. Byl chycen a v okovech pracoval ve mlýně. Později byl přeložen na těžší práci do dolů v Sardinii. V té době 14. papež Viktor sestavil seznam křesťanů, kteří pracovali v dolech jako otroci. Seznam předal křesťance Marcianě, manželce císaře Septimia Severa, který propustil otroky z dolů a přijal je za svobodné římské občany. Stal se jáhnem papeže Zefyrina a dostal od něho za úkol uspořádat křesťanský hřbitov (katakomby, pojmenované Kalixtovy). Kalixt se stal po Zefyrinusovi papežem a za něho došlo k prvnímu schizmatu r. 217. Kalixt I. umožnil druhé pokání pro hříchy sexuální povahy, ačkoli byly dosud smilstvo, vražda a odpad od víry považovány za smrtelné hříchy, které se církev neodvažovala promíjet. Kromě toho dal nižším duchovním možnost svobodně uzavírat sňatek a připustil, aby se urozené Římanky mohly vdát za níže postavené osoby či dokonce otroky. To sice římské zákony nepřipouštěly, ale opatření mělo praktický důvod, neboť nemožnost uzavřít takovýto sňatek vedla často k vraždám nechtěných novorozených dětí. To se nelíbilo Hyppolitovi a on se nechal zvolit papežem, od skupiny, která se držela rigidního učení, zvláště v oblasti sexuální morálky. Kalixt při dalším pronásledování křesťanů byl mučen a vhozen do studny.