U všech národů známe mýty, které líčí, jak zlo přišlo na svět: v řeckém mýtu "skříňkou Pandořinou", u Zarathuštry Ahrimanem, podle biblické tradice pádem do hříchu. Obvykle se zlem rozumí protipól k mravnímu dobru a představa o něm bývá zčásti závislá na časových změnách etických hodnotových představ. Vedle toho znají národní a světová náboženství zla jako samostatné mocnosti. Na jedné straně se může zlo projevovat v perzonifikované podobě jako zlí duchové, démoni nebo zlí bohové. Např. v islámu jsou šajtáni zlými démony, a v Egyptě byl Set považován také za zlého boha. Na druhé straně znají dualistické náboženské systémy, jako např. gnóze, kosmické oddělení nebeského světa dobra od pozemského světa, ohroženého zlými mocnostmi. V křesťanském myšlení (např. u Augustina) je toto oddělení vyvráceno, protože zlo se dostalo do světa teprve pádem do hříchu a záleží čistě v odpovědnosti člověka vůči původně dobrému stvořitelskému řádu.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Zlo [on-line], [Citováno 13. 7. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/zlo/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.