Termín, poprvé použitý začátkem 18. stol., označuje každou nauku, která tvrdí, že Bůh žije i ve všech věcech, takže v Bohu jsou obsažena absolutní bytí i živá a tvůrčí příroda. Prvky panteismu, který byl během staletí různě vykládán, byly součástí některých východních náboženství a monismu předsokratovských řeckých filosofů, a následně pak materialistického stoicismu. Svého vrcholu dosahuje panteismus u Spinozy, který tvrdil že věci a bytosti jsou čisté přechodné způsoby a že svět a Boží podstata jsou totožné. Němečtí idealisté přijímají Spinozovo ztotožnění Boha s přírodou (Deus sive natura - Bůh či příroda). Tvrdí však, že souhrn je v procesu neustálého vznikání, postupného tvoření se, v němž - absolutno rozvíjí své božství.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Panteismus [on-line] [Citováno 12. 7. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/panteismus/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.