Nús - rozum, duch, jeden ze základních pojmů antické filozofie, příčina vědomí i sebevědomí v kosmu i v člověku; princip intuitivního poznání. Poprvé se pojem nús objevuje u Anaxagory jako vnější příčina pohybu konečných hmotných částic; jako princip formování beztvaré hmoty. Aby z chaosu vznikl kosmos, je nutný duchovní princip nús, který je samo nekonečno. Tento duch je silou jednotící, vše vhodně kloubí dohromady. Nús je vždy týž, ať ve vesmíru nebo v organismu, je celistvý a jednoduchý, ale ovládá i nekonečné komplikované. Nús je nadsvětový princip, stojící proti kosmičnosti hmoty, princip inteligentní vůle, nekonečně silné a mocné: – Nús bývá interpretován materialisticky (Démokritos) i idealisticky (Platón, Aristoteles) U gnostiků se jedná o první vědomou emanaci nejvyššího božství, které v sobě obsahuje mužský i ženský princip.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Nús [on-line], Poslední aktualizace 11. 9. 2006. [Citováno 25. 3. 2014]. Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=66194&s_lang=2&title=n%FAs
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.