Působil jako kněz na dvoře císaře Konráda II., ve 24 letech se stal biskupem v Toulu ve Francii. V prosinci 1048 byl na říšském sněmu ve Wormsu navržen jako kandidát na papeže. Jako první papež si ponechal arcibiskupské palium se šesti křížky. Papežský palác byl úplně vydrancován a to nový papež uvítal, protože chtěl žít v chudobě. Kardinálské tituly dal biskupům z různých zemí, a tím jako první papež vytvořil mezinárodní kardinálský sbor. Exkomunikoval špatné biskupy a kněze, prosazoval zákony proti svatokupectví a za zachování celibátu kněží. Odsoudil blud francouzského kněze Berengára, který hlásal, že Kristus je přítomný ve Svátosti oltářní pouze symbolicky. Patriarcha východu se chtěl stát „papežem“ pro východní oblast Církve. Papeži se tento spor nepodařilo urovnat a těsně po smrti papeže v červnu 1054 nastal definitivní rozkol. Papež 15. 6. 1053 prohrál bitvu proti Normanům u Civitate. Papež byl Normany držen jako rukojmí, po propuštění za čtrnáct dní umírá v Římě.
Sedisvakance (prázdný stolec) 19. 4. 1054 - 16. 4. 1055