Licinius Gaius Valerius Licinianus cca 265 – 325
Císařem byl prohlášen r. 308 za přítomnosti Galeria a Diocletiana, Galerius ho chtěl učinit svým spoluvladařem již v roce 306, kdy zemřel císař Constantius Chlorus, avšak tyto snahy tehdy překazil Constantiův syn Konstantin. Jakmile Licinius pevně ovládl východ včetně Egypta, dal povraždit rodinné příslušníky všech bývalých císařů a neušetřil ani Galeriovu ženu a syna, i když jej s Galeriem pojilo dlouholeté osobní přátelství. S císařem Konstantinem se Licinius dostal brzy do konfliktu, ale v bitvě u Cibelae zvítězil r. 314 Konstatntin. Dne 1. ledna 315 nastoupili oba císaři společný konzulát. Smír narušil ariánský spor, v němž se Licinius zřetelně postavil na stranu Aria a proti křesťanské ortodoxii. Licinius sice nikdy osobně nepřijal křest, stejně jako Konstantin se však prezentoval jako ochránce církve a její dobrodinec. To vše se změnilo ve chvíli, kdy alexandrijský biskup Alexandr odsoudil proti jeho přání Ariovo učení a křesťanský východ se rozštěpil na dva tábory. Počínaje rokem 320 byli křesťané postupně vytlačováni z administrativy i z řad elitních jednotek bez ohledu na to, na čí straně stáli. Císař zjevně usoudil, že neposlušnost biskupa Alexandra prokazuje neloajalitu všech zastánců Kristova učení. Byly zakázány synody, zavírány kostely a došlo i na otevřené formy pronásledování. Vztahy s Konstantinem, který křesťany podporoval z přesvědčení, klesly na bod mrazu. Obě strany se připravovaly na měření sil. Podle antických autorů shromáždil Licinius celkem 150 000 pěšáků, 1500 jezdců a 350 lodí, Konstantin pak asi 120 000 vojáků, 10 000 jezdců, 200 galér a 2000 nákladních plavidel. Záminkou k válce se stal Konstantinův útok proti gótským nájezdníkům, při němž jeho vojsko vstoupilo na území přiznané roku 314 Liciniovi. V r. 324 se Konstantinovi podařilo připravit soupeři u Adrianopole porážku, na poli zůstalo 34 000 vojáků a zbytek se vzdal. Licinius se dostal do obklíčení v Byzantiu, odkud uprchl do Chalkedonu v Malé Asii. Pozici východního císaře už nemohlo zachránit, ani soustředění nového vojska o síle 130 000 mužů u Chrysopole. Dne 18. 9. 324 mu Konstantin uštědřil další těžkou porážku, 25 000 vojáků Licinia padlo. Licinius prchl do Nikomedie, kde se chystal bránit, nakonec se však Konstantinovi vzdal. Byl zbaven trůnu a poslán do vyhnanství v Soluni. Tam žil ještě půl roku, než ho Konstantin za údajný komplot nechal popravit.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Licinius [on-line], Poslední aktualizace 4. 3. 2014. [Citováno 15. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Licinius
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.