Jím se věřící stává Božím dítětem, je vtělen do společenství církve a jsou mu odpuštěny dědičný hřích a hříchy osobní. Podle - tridentského koncilu lze tedy považovat k. za svátost, kterou chtěl a ustanovil Ježíš Kristus. Skutky apoštolů se zmiňují o křestní praxi rozšířené již mezi prvními křesťany a sv. Pavel mu přisuzuje teologický význam a tvrdí, že křest nás připodobní smrti a zmrtvýchvstání Krista. Za sv. Augustina se upřesňuje nesmazatelný charakter křtu. Křest. uděluje kněz nebo jáhen, ale v případě potřeby může křtít kdokoliv, i ten, kdo sám není pokřtěn. Křest lze udílet ponořením do vody nebo politím křtěného vodou a pronesením formule: „Já tě křtím, ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ Dnešní křestní obřad spočívá v předkřestním pomazání, ve svěcení vody, zřeknutí se ďábla a vyznání víry, po kterém následuje vlastní křestní akt.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Křest [on-line], [Citováno 15. 5. 2013], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/krest/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.