Jákob  (Izrael)  první polovina 2. tis. př. Kr.

Biblická starozákonní postava, druhorozený syn Izáka, otec dvanácti synů, z nichž povstalo dvanáct izraelských kmenů. Začíná být ve Starém zákoně zmiňován od 25. kapitoly Knihy Genesis. Narodil se jako dvojče prvorozeného Ezaua, který mu za jedno jídlo přenechal své prvorozenství. Když byl jeho otec Izák, již slepý, na smrtelné posteli, chtěl požehnat svému prvorozenci Ezauovi. Jákobova matka lstí (Jakob se oblékl do zvířecích kůží, protože Ezau měl husté ochlupení) mu pomohla získat požehnání Jákobovi. Ezau jej chtěl zabít, Jákob proto uprchl před bratrem ke svému strýci Lábanovi do Cháranu (pravděpodobně v dnešní Sýrie). Po cestě se mu v Bejt Elu (Bételu) zjevil Bůh a slíbil mu, že jej bude provázet a že na něj přenese svá zaslíbení, která náležela prvorozenému.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Jákob, [on-line], Poslední aktualizace 24. 6. 2015 [Citováno 22. 7. 2015]. Dostupné na: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jákob

---

Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.