TOBIÁŠ
AUTOR KNIHY
Má se zato, že Kniha o Tobiášovi byla zpracována neznámým inspirovaným spisovatelem dle zápisků Tobiáše.
DOBA A MÍSTO VZNIKU KNIHY
Kniha byla pravděpodobně sepsána v Asýrii mezi roky 250 - 150 př. Kr.
MATERIÁL PŮVODNÍHO RUKOPISU
Původní rukopis byl napsán na papyrus nebo kůži (pergamen). Jazykem původního rukopisu byla hebrejština.
ADRESÁTI KNIHY
Adresáty knihy byli Židé.
CÍL KNIHY
Vyprávěný příběh měl dokázat, že i v pohanském prostředí lze žít ve víře v pravého Boha a sloužit mu skutky milosrdenství k bližním. Že lze i v těžkostech chválit Boha. Tóbit, otec Tóbijáše, Tóbijáš i Sára, jeho manželka byli Bohem odměněni za svoji trpělivost ve zkouškách a za věrnost pravému Bohu.
STRUČNÝ OBSAH KNIHY
Kniha obsahuje příběh otce Tóbita a syna Tóbijáše. Tóbit byl muž spravedlivý, bohabojný, ani v asyrském zajetí, na rozdíl od mnoha svých soukmenovců, od pravého Boha neodpadl. Když se stal v Asyrii králem Sancheríbem, nastalo pro Izraelity pronásledování a mnoho jich bylo zabito. Tóbit se staral o své soukmenovce, dával jim ze svého majetku, živil je a přes ohrožení vlastního života tajně pohřbíval zabité. Jednoho dne přišel vinou vlaštovčího trusu o zrak a na čtyři roky oslepl. I přes toto postižení zůstal věrný pravému Bohu. V knize je vyprávěno i o velikém utrpení Sáry, dcery Raguelovy, která se vdala postupně za sedm mužů, ale každý z nich byl o svatební noci, dříve, než by měl cokoliv se Sárou, zabit zlým duchem.
Tóbit prosil Boha o smrt, aby byl vysvobozen ze svého trápení, Sára prosila Boha o zbavení potupy. Oba Boha, i přes své utrpení, chválí.
Tóbit v domnění, že Bůh vyslyšel jeho prosby a že je blízko smrti, poslal svého syna Tóbijáše vyzvednout od Gebaela dluh a dal mu mnoho cenných rad pro šťastný život. Tóbijáš si na cestu vybral průvodce, mladého muže, o kterém nevěděl, že je to archandělRafael. Anděl ho doprovázel na cestě, radil mu, přivedl ho k Raguelovi, otci Sáry a ten dal Tóbijášovi za manželku Sáru. Rafael poradil Tóbijášovi, aby svatební noc a další dvě následující noci strávil se Sárou v modlitbách, aniž by naplnil manželství, a tak že nad ním nebude mít zlý duch moc a nezabije jej. Tóbijáš si mohl odvést domů manželku Sáru a dostal darem polovinu Raguelova majetku. Rafael vyzvedl u Gebaela půjčené peníze. Po návratu na radu anděla Tóbijáš pomazal oči svého slepého otce žlučí z ryby a ten opět viděl. Když chtěli Tóbit a Tóbijáš anděla, který si nechal říkat jménem Azariáš, odměnit, anděl se jim dal poznat a odešel k Bohu.
DĚJINNÉ OKOLNOSTI VZNIKU KNIHY
Egypt
V době sepsání knihy se Egypt nalézal v Ptolemaiovském údobí (332 - 30 př. Kr.). Ptolemaiovské údobí Egypta začalo vládou Alexandra Velikého, který porazil Peršany a byl přijímán v Egyptě jako vysvoboditel. Na základě pověsti byl Alexandr Veliký považován za nástupce egyptských faraónů. Alexandr Veliký odešel svést závěrečnou bitvu s Dáriem III.. Po smrti Alexandra byla jeho říše rozdělena mezi čtyři generály a satrapou Egypta se stal Ptolemaios I. Sótér. Vládli jménem dědiců Alexandra Velikého. Těmi byli Filip III. Arrhidaios, kterého však zavraždila Alexandrova matka Olympias, Alexandr VI., kterého nechal zabít syn makedonského satrapyAntipatra a Kleopatra Alexandra, sestra Alexandra Velikého, která se provdala za Ptolemaia I., byla však rovněž zavražděna. Zánik Alexandrovy rodiny vedl generály postupně k tomu, že se prohlašovali za krále území, která spravovali. Stejně tak učinil i Ptolemaios I. a prohlásil se králem Egypta. Založil ptolemaiovskou dynastii, která vládla Egyptu přibližně 300 let.
Centralizovaná vláda ptolemaiovců připravila Egypt o politickou nezávislost, ale vedla Egypt k prosperitě a obohatila jej o helénské prvky. Protože mu ale ponechala původní náboženský kult, zachovala mu jeho identitu. U moci se vystřídalo čtrnáct Ptolemaiů (Ptolemaios XII. vládl dvě období, tři roky mezi nimi byl ve vyhnanství). Od vlády Ptolemaia VI. začal význam dynastie upadat díky rodinným sporům provázeným vraždami a incestem. Poslední tři období spoluvládla Kleopatra VII. s Ptolemaiem XIII., XIV. a XV. Ani inteligence a politická obratnost Kleopatry nezabránily začlenění Egypta do římského impéria.
Mezopotámie
V době sepsání knihy tvořila Mezopotámie spolu se Sýrii jádro Seleukovské říše (321 - 64 př. Kr.). Od roku 164 př. Kr. Seleukovská říše upadala a v letech 150 - 130 př. Kr. ovládla Mezopotámii Partská říše.
Řecko a Kréta
V době sepsání knihy bylo Řecko jako součást Makedonské říše zataženo do snah o udržení říše a do bojů o vládu nad Makedonskou říší. Od roku 215 do roku 146 př. Kr. proběhlo několik válek mezi Makedonskou říší a Římem. Makedonská říše byla Římem rozdělena na čtyři republiky závislé na Římu. Řecko se sice dostalo z nadvlády Makedonské říše, stalo se však provincií Říma. Významnou osobností období byl Archimédés.
Čína
V době sepsání knihy končilo období Válčících států, proběhlo období Čchin a začalo období Chan. Významnými událostmi byly pohlcení království Čou Čchiny (256 př. Kr.), vybudování 150 km dlouhého kanálu v Šen (246 př. Kr.), pohlcení dalších šesti království Čchiny (230 -221 př. Kr.), vznik císařství Čchin, vybudování sítě silnic a prodloužení čínské zdi (220 př. Kr.), zánik dynastie Čchin, založení říše Chan (203 př. Kr.), zrušení nejvíce restriktivních zákonů, hrdelních a mrzačících trestů z dynastie Čchin (191 - 167 př. Kr.), vytvoření prvních oficiálních zkoušek, na jejichž základě byli vybírání úředníci státní zprávy (165 př. Kr.). Mezi významné kulturní události v době sepsání knihy patřilo pozorování Halleyovy komety (240 př. Kr.), vznik Lü-š' čchun-čchiou, "encyklopedického" spisu, souhrnu vědomostí tehdejší doby (239 př. Kr.). V roce 213 př. Kr. došlo k pálení konfuciánských knih.
Palestina
V letech 285 – 200 př. Kr. byla Palestina pod vládou Ptolemaiovců - Lágovců. Za vlády Ptolemaia I. Sótéra Palestina prosperovala, každému regionu vládla skupina lidí (pro věci vojenské, správní, finanční), kteří byli podřízeni ústřednímu místodržitelství v Alexandrii. Byla zakládána a obnovována města podle řeckého vzoru. V Jeruzalémě byl vliv helénismu menší, patrně vlivem autority židovského velekněze. Židovská diaspora požívala v celé helénistické říši stejná občanská práva jako Řekové. Rozšiřovalo se používání řečtiny, při shromážděních bylo předčítáno z řeckého překladu Písma – Septuaginty. Po vítězství syrského krále Antiocha III. se Palestina dostala pod nadvládu Seleukovců, byla však po tzv. syrských válkách mezi Ptolemaiovci a Seleukovci poničená a vyčerpaná. V letech 200 – 167 př. Kr. byla Palestina pod vládou Seleukovců. Za vlády Antiocha III. byla obnovována, vladař osvobodil Židy od daní, potvrdil závaznost Zákona, osvobodil obyvatele, kteří upadli do otroctví a navrátil jim majetek. Obnovený chrám se stal střediskem kultu. Příznivá politika Antiocha III. patřila i Židům v diaspoře. Za vlády Oniase III. (zastupoval Antiocha IV. Epifanese) a jeho nástupce Jásona docházelo k prohlubování helénizace Palestiny. Když Jáson přepadl Jeruzalém a povraždil své odpůrce, Antioch IV. vpadl do Jeruzaléma, vyvraždil část obyvatel a vyplenil jeruzalémský chrám. V plenění Jeruzaléma pokračoval i jím vyslaný zločinec Apollónius. Došlo k rozboření hradeb. Z nařízení královského legáta Gerontose byla nařízena další helénizace mravů a kultu, v chrámě byly prováděny pohanské obřady. Docházelo k odpadům k pohanství a ti, kteří nechtěli odpadnout, prchali a skrývali se. Nakonec došlo ke vzpouře a ke vzniku odboje.
V letech 167 – 142 př. Kr. došlo k makabejskému povstání. Kněz Matatiáš Hasmoneovec odmítl spolu se svými syny obětovat před královským zmocněncem, zabil zmocněnce, a tím dal signál k povstání. Po jeho smrti kolem roku 166 př. Kr. se stal politickým vůdcem povstání jeho syn Šimeón a syn Juda Makabejský se stal vojevůdcem povstalců. Syrský král Antiochos IV. pověřil Lýsiáše, aby zorganizoval vyhlazení Židů, ten pověřil Níkánóra a Gorgiáse. Juda je v roce 165 př. Kr. porazil a posléze v roce 164 př. Kr. obsadil i Jeruzalém. Snaha Syřanů potlačit vzbouřence pokračovala a v roce 160 př. Kr. byl Juda Makabejský, poté, co ho mnoho povstalců opustilo ze strachu před přesilou, poražen a zabit. Na místo Judy Makabejského nastoupil jeho syn Jonathan. Bojem i diplomacií získal vliv nad Judskem, nakonec byl kolem roku 142 př. Kr. obelstěn, zatknut a zavražděn. Po smrti Jonathana získal vládu nad Judskem Šimeón, Jonathanův bratr a vymohl židovskému lidu politickou nezávislost. Země však byla poničená tažením různých syrských vojsk a nájezdy makabejských a náboženská tradice byla potlačena. Samařané se ze strachu z dopadu protiizraelských dekretů Antiocha IV. oddělili a byli považováni za prohelénistické kolaboranty, kompromitované pohanstvím.
Indie
V době sepsání knihy byl kolem roku 269 př. Kr. zvolen králem Magadhské říše Ašóka, vnuk Čandragupta. Za jeho vlády dosáhla dynastie svého vrcholu. Ašóka se přiklonil k buddhismu a mnoho vykonal pro jeho šíření. Nenašel zdatného nástupce, který by byl schopen pokračovat v jeho díle rozvoje říše.
V roce 236 př. Kr. se části území ovládaného Ašókem zmocnil seleukovský král Antiochos z Baktrie (pravděpodobně Antiochos II. nebo Antiochos III.). Po Ašókově smrti se říše rychle rozpadávala. Poslední člen dynastie Maurjů Brhadratha byl v roce 184 př. Kr. zavražděn svým vlastním vojevůdcem Pušjamitrou, a tím končila éra dynastie Maurjů. Pušjamitra založil dynastii Šungů. Dynastie nějaký čas (185 – 73 př. Kr.) ovládala severovýchodní Indii.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dokumenty online
Antická řecká filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014 [Citováno 22. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Antická_řecká_filosofie
Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 27. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie
Druhý chrám, [on-line], Poslední aktualizace 13. 7. 2014 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Druhý_chrám
Dynastie čínské historie , [on-line], Poslední aktualizace 24. 4. 2013 [Citováno 29. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_čínské_historie
Chrám v Bibli, Marie Klašková, [on-line], Poslední aktualizace 24. 11. 2006 [Citováno 15. 10. 2014]. Dostupné na: http://www.bible-cz.org/bibl_lit/725b.html
Mezopotámia, [on-line], Poslední aktualizace 13. 1. 2014 [Citováno 20. 1. 2014]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Mezopotámia
Ptolemaiovci - faraoni řeckého původu, [on-line], [Citováno 4. 12. 2013] Dostupné na: http://www.starovekyegypt.net/obdobi-ptolemaiovcu/index.php
Válčící státy, [on-line], [Citováno 27. 7. 2013] Dostupné na: http://cina.yin.cz/historie/valcici-staty/
Ostatní dokumenty
DORAZIL, Otakar. Světové dějiny v kostce. Praha: nakladatelé Toužimský a Moravec, 1947
FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, ISBN: 978-80-7422-007-4
HEJČL, Jan. Bible česká, Díl první, Svazek 1. Genesis - Judit. Redigoval Antonín Podlaha. Praha: Nákladem "Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1917
Kolektiv autorů. Abúsír-Tajemství pouště a pyramid. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, 2004, ISBN: 80-7036-170-0
KRÁSA, Miloslav a MARKOVÁ, Dagmar a ZBAVITEL, Dušan. Indie a Indové, od dávnověku k dnešku. Praha: Vyšehrad, 1997, ISBN: 80-7021-216-0
LAMAIRE, André. Dějiny hebrejského národa. Z francouzkého originálu přeložil Josef Mlejnek. Praha: Nakladatelství ERM, 1994, ISBN: 80-901477-6-3
WATTERSON, Barbara. Egypťané. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005, ISBN: 80-7106-774-1
TRIGGER, B. G. a kol, Starověký Egypt - dějiny společnosti. Praha: Nakladatelství Volvox Globator, 2005, ISBN: 80-7207-535-7