2. LIST TIMOTEOVI

ApoštolPavel touží Timoteje ještě jednou uvidět, a proto jej volá k sobě do Říma. Ale protože není jisté, zda Timotej přijde včas, píše nový list a v něm shrnuje vše, co mu leží na srdci. Dozvěděl se, že nepřátelé evangelia a bludaři ničí jeho dílo a že upadá horlivost některých křesťanů. Proto povzbuzuje a vyzývá Timoteje, aby dobře užíval svěřených milostí, věrně vykonával svou službu, bojoval za pravdy víry a pevně se jí držel a vybíral si jen dobré učitele nové víry. V listě vyjadřuje starost o Timoteovo zdraví a chce, aby jeho žáci měli u lidí dobré jméno. Mluví jako otec, který tuší blízkost smrti (2 Tm 4, 6) a dává svému milovanému příteli poslední napomenutí a rady. Tento list je velmi dojemný. Apoštol vzpomíná na jemu drahé osoby a projevuje vděčnost všem, kdo pro něj něco dobrého vykonali. Ukazuje ctnosti hodné velikého apoštola: trpělivost, držení se Boha (2 Tm 1, 12), důvěru, že netrpí nadarmo (2 Tm 2, 10) a že mu Pán vše vynahradí. Nad tím vším se ale vznáší podivuhodná radost. O pravosti listu máme stejná svědectví jako o 1. listu Timoteovi. Autentičnost listu potvrzují Klement I., Ignác, Polykarp, Muratoriho zlomek, Irenej, Tertulián a další.

PŘÍČINA, CÍL, ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU

V době psaní tohoto listu byl Pavel opět v Římě ve vězení, které bylo mnohem těžší než první uvěznění. I z tohoto důvodu si velmi přál vidět Timoteje, biskupa efezské církve. Prosí jej, aby po obdržení listu přišel co nejspíše a aby s sebou přivedl i Marka. Věznění Pavla, které mělo být ukončeno rozsudkem smrti, začali ve velké míře zneužívat nepřátelé církve a nepřátelé zdravého učení. Proto Pavel prosí Timoteje, aby nebojácně bránil učení církve a chránil věřící před falešnými učiteli. Z toho vyplývá, že list byl napsán v Římě v době věznění Pavla před zimou roku 66. Je to vlastně poslední apoštolův list a současně testament pro jeho milovaného učedníka – Timoteje (2 Tm 1, 2; 2, 1).

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura