1. LIST TIMOTEOVI

Zřejmě žádný z Pavlových žáků mu nebyl tak milý jako Timotej z Lystry. Když tam apoštol podruhé přišel, asi roku 50 (Sk 16, 1 – 3), vzal jej s sebou a od té doby byl Timotej s Pavlem stále až do jeho smrti. Opouštěl jej pouze občas, pokud bylo třeba vyřídit nějakou záležitost. Timotej byl asi chatrnějšího zdraví i tělesně slabý, ale byl přímý, mírný a tichý. Možná i proto si jej Pavel velmi vážil a zahrnoval ho chválami. Ustanovil ho biskupem v Efezu, a aby ho v zodpovědné službě posílil, poslal mu první list. Dává mu v něm pokyny, jak vést církevní obec, jak chránit čistotu víry proti falešným kazatelům a jaké vlastnosti má požadovat od svých svěřenců. Pavel vybízí Timotea k vytrvalé zbožnosti a dává rady, jak zacházet s jednotlivými stavy, i zvláštní pokyny a napomenutí speciálně pro něj. Autentičnost listu potvrzují Klement I., Ignác, Polykarp, Muratoriho zlomek, Irenej, Tertulián a další.

ADRESÁT LISTU

Timotej byl jedním z nejoddanějších spolupracovníků apoštola Pavla. Pocházel z Lystry v Lykaonii, jeho otec byl Řek, pohan, a matka byla obrácenou křesťankou ze židovství a jmenovala se Euniké (Sk 16, 1 a 2 Tm 1, 5). Na křesťanství byl obrácen apoštolem Pavlem v době své první misijní cesty, i když už předtím byl zásluhou své matky a babičky obeznámen se základními pravdami křesťanské víry. Protože Timotej jako syn Řeka nebyl obřezán, Pavel mu radil, aby s ohledem na pohoršení židů v této oblasti přijal obřízku. Jinak byl Pavel kategoricky proti tomu, aby se obřízka považovala za nutnost při vstupu do církve, tedy za podmínku spásy. Tak se Timotej stal trvalým spolupracovníkem Pavla. V době své druhé misijní cesty byl Timotej poslán z Atén do Soluně (1 Te 3, 2) a v období třetí misijní cesty byl poslán z Efezu přes Makedonii do Korintu. Timotej je uváděn v šesti Pavlových listech jako spoluodesílatel. Spolu s Pavlem snášel i první římské uvěznění (Ko 1, 1). Pavel jej posílá opět do Efezu, aby překazil nebezpečí, které ohrožovalo maloasijské církve ze strany falešných učitelů a nastolil tam pořádek. Na výzvu apoštola Pavla, který se ocitnul podruhé ve vězení, odešel do Říma, aby byl znovu nápomocen svému učitelovi. Zpráva v 2 Tm 4, 21, je poslední zprávou o jeho osobě. Podle tradice Timotej ukončil svůj život mučednickou smrtí kolem roku 87.

PŘÍČINA, CÍL, ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU

Po osvobození z římského vězení Pavel pravděpodobně nejdříve navštívil Španělsko a vrátil se na Východ, kde vykonal návštěvy ve spíše založených církvích v Malé Asii a Makedonii. Cestou do Nikopole, kde měl v úmyslu přezimovat, nechal v Efezu Timoteje a na Krétě Tita, aby upevňovali věřící ve zdravém učení a čelili náporu falešných učitelů a jejich učení. Tato učení byla důvodem, proč Pavel napsal První list Timoteovi a list Titovi. V nich jim dal rady, jak postupovat v církvi, aby byl zabezpečený pořádek a zdravé učení. Jak Timotei, tak Titus byli ještě poměrně mladí a potřebovali radu zkušeného učitele – Pavla. Tento list byl napsán před zimou roku 65 (64?) v Makedonii.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura