2. LIST TESALONICKÝM

Pavlova slova z předcházejícího listu Soluňany sice uklidnila, ale zároveň vznikly nové pochybnosti, a to ještě horší a nebezpečnější. Někteří byli ještě více přesvědčeni a utvrzeni o tom, že se den Páně blíží, že je už přede dveřmi. A to zase vedlo ke zmatkům, úzkostem a nečinnosti, proti nimž psal Pavel už v prvním listě. Proto je nucen napsat list druhý. Říká v něm, že neznáme den příchodu Páně, ale udává znamení, která jej budou předcházet. Je svým způsobem doplnění prvního listu (oba mají mnoho společného). Ale protože v soluňské církvi nebyly jen stíny, ale i světla, kvetla tam víra a byla zde účinná láska, mohl Pavel Soluňany nejen poučovat, popřípadě kárat, ale mohl také chválit. Zřejmě právě soluňští si zasloužili více pochvaly než mnozí jiní, proto k nim měl Pavel i jakýsi zvlášť něžný vztah, což je vidět i ve způsobu psaní, i napomínání jsou podávána přátelským a otcovským tónem. List vznikl pravděpodobně brzy po prvním listě a svědectví o něm nacházíme v narážkách u Klementa I., Polykarpa, Justina, v Didaché a u většiny svědků jmenovaných u prvního listu.

AUTENTIČNOST LISTU

Autentičnost 2. listu Tesalonickým potvrzuje nejstarší tradice a používání tohoto listu v dílech církevních spisovatelů. Mimo jiné např. Polykarp, Justin, Irenej, Tertulián, Muratoriho zlomek a další. Někteří protestanští teologové popírají autentičnost tohoto listu z mnohých důvodů. Např. na základě velké podobnosti 1. a 2. listu Tesalonickým vyvozují závěr, že druhý list je pouze imitací listu prvního. Přitom zapomínají, že velká podobnost listů může naopak potvrdit autentičnost tohoto listu, což je způsobeno tím, že druhý list je napsán vzápětí, za těch samých okolností, téměř o tom samém problému, té samé církvi a tím samým apoštolem. Cílem 2. listu Tesalonickým bylo potvrdit a objasnit to, co bylo řečeno v prvním listě. Proto se oba listy vyznačují totožností obsahu, jazyka, terminologie apod. Je zjištěno, že 90% výrazů z obou listů nacházíme ve „velkých“ listech apoštola Pavla a v listech z vězení.

PŮVOD A CÍL LISTU

Apoštol Pavel se dozvěděl, že mezi soluňskými křesťany se udomácnilo jedno zlo: nesprávný výklad svého učení o druhém příchodu Krista, který je blízko. Mimo to žádné jiné nedostatky v této církvi nepozoroval. Tato skutečnost byla popudem pro napsání 2. listu Tesalonickým, ve kterém apoštol upřesnil chápání svého učení o příchodu Krista, a tím nastolil v církvi pokoj a zabezpečil její normální vývoj.

ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU

Tento list vznikl nedlouho po 1. listu Tesalonickým, což dokazuje jazyk, styl i téma obou listů, jako i vzpomenutí Timoteje a Silase v úvodu obou listů. Podle Sk 18, 1 – 5 tato dvojice byla s apoštolem na jeho druhé misijní cestě v Korintě. Tento list byl tedy napsán začátkem roku 52 v Korintě.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura