GALATSKÝM

Ve 4. století před Kristem pronikli Keltové z Galie Germánií, Itálií a Řeckem až do Malé Asie a obsadili krajinu, která dostala podle nich jméno Galie. V době Pavlově byla římskou provincií a patřila k ní všechna místa, kde Pavel s Barnabášem hlásali křesťanství při první apoštolské cestě. Pavel však procházel tuto krajinu i při dalších cestách, Galaťané jej pěkně přijímali a zamilovali si ho, též víru přijali ochotně. Po jeho odchodu však přišli židokřesťané a učili, že křesťané z pohanství, chtějí-li dojít spásy, musejí zachovávat předpisy Mojžíšova zákona. Odvolávali se na autoritu „sloupů církve“, Petr a Jakuba. O Pavlovi říkali, že to pohanům zamlčel, aby je získal. Prý jeho evangelium je nedokonalé a musí být proto zdokonaleno. Tím ovšem Pavlova autorita utrpěla a někteří Galaťané už téměř uvěřili jeho odpůrcům a byli ochotni (pomalu začínali) zachovávat některé židovské rituální obřady a zvyky. Proto jim Pavel píše ostrý list a v něm hájí hodnotu svého apoštolátu, pravdivost svého kázání a dokazuje, že zachovávání Mojžíšova zákona nejen že není nutné ke spáse, ale mohlo by být i škodlivé. List má po stránce historické i věroučné nesmírný význam. Je totiž prohlášením pravé křesťanské svobody. List je psán takřka jedním dechem. Mnohá slova lze vysvětlit jen „svatým hněvem“ (výrazy bezmezného překvapení a zděšení, dvojí prokletí zvěstovatelů jiného evangelia). Mnohé přerývané věty svědčí o mocném citovém vzrušení. List obsahuje podrobnosti o Pavlově obrácení, o jeho poměru k ostatním apoštolům, jeruzalémské obci i vlastnímu národu. Měl hlavně dokazovat pravost Pavlova apoštolátu a znovu připomenout dřívější Pavlova kázání v Galacii. O pravosti listu svědčí Polykarp, Justin, zlomek Muratoriho, Irenej, Klement z Alexandrie, Tertulián a další.

PŘÍČINY NAPSÁNÍ LISTU

List ke Galatským má osobní a polemický charakter, podobně jako První list Korintským. Apoštol jej napsal proti judaistům, kteří se vloudili do některých galatských církví a kteří útočili na osobu apoštola Pavla. Judaistům se podařilo některé křesťany získat na svou stranu, tj. ve prospěch svého falešného učení. Především se tito agitátoři snažili podkopat autoritu Pavla tvrzením, že on není skutečným apoštolem, nerovná se těm, kteří byli učedníky Krista, a že hlásá nejednotné učení. Tvrdili, že hlásání evangelia bylo svěřeno pouze určitému počtu Ježíšových učedníků, mezi které Pavel nepatří. Pavel prý na rozdíl od ostatních apoštolů zavrhuje Zákon, i když v některých případech jej zachovává, aby se zavděčil lidem. Pohani nemohou být spaseni, pokud se nepodrobí Zákonu a nepřijmou obřízku. Pavlova zásada volného vstupu do církve bez obřízky je nesprávná. Proto oni (judaisti) jako hlasatelé pravého křesťanství přicházejí doplnit to, co Pavel neudělal.

Protože Pavel sám nemohl v té době navštívit tamější církve, rozhodl se napsat jim list, ve kterém nešetřil svoje protivníky. Pavel spěchá s objasněním, že přijetím obřízky budou nuceni plnit požadavky celého Zákona, a tím se zříkají Krista a jeho evangelia. Obhajuje evangelium, které hlásá, že je pravým evangeliem, evangeliem Krista. Jím hlásané evangelium potvrdili i starší z apoštolů Krista tj. Petr, Jakub, Jan a další.

List Galatským splnil svůj úkol, proto v pozdějších listech Pavlových nenalézáme zmínku o vnitřních rozbrojích v těchto církvích, naopak v 1K 16, 1 se hovoří, že Galaťané shromáždili sbírky na pomoc bratrům v Jeruzalému.

ČAS A MÍSTO NAPSÁNÍ LISTU

Zastánci teorie o jižní Galacii jsou toho názoru, že tento list byl napsán hned po apoštolově návštěvě maloasijských měst Derbe, Lystry a Ikonie, tj. po ukončení první misijní cesty a před započetím Apoštolského sněmu v r. 49. Byl by to tedy nejstarší apoštolský list. Podle teorie severní Galacie, které se přidržujeme i my, tento list byl napsán po druhé návštěvě Galacie (Ga 4, 13), nejspíše v Efezu, kde apoštol mohl lehce dostat zprávy o tamějších církvích. Dle této teorie byl list napsán kolem r. 55.

OSOBITÝ VÝZNAM LISTU

Tento list nám umožňuje poznat moment oddělení se nového náboženství – křesťanství od oficiálního judaismu a úlohu apoštola Pavla v tomto procesu. Ve vzpomínané polemice se židovskými agitátory šlo o podstatu křesťanství, protože konečným důsledkem takovéhoto učení nebylo nic jiného než popírání významu spasitelné smrti Krista. Toto nebezpečí nehrozilo pouze Galaťanům, proto se stalo předmětem rokování na Apoštolském sněmu. Bez přemožení tohoto falešného učení judaistů by křesťanství zůstalo pouze židovskou sektou, čímž by byl zmařen jeho celosvětový význam.

 

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Ostatní dokumenty

AUTOR NEZNÁMÝ. Knihy písma svatého. Ručně psaná samizdatová literatura