DĚJINY ÚVODU DO KNIH STARÉHO ZÁKONA

Knihy Nového zákona jsou z období před 1900 až 2000 lety, knihy Starého zákona jsou data ještě staršího. Vznikaly tedy v době nám historicky velmi vzdálené. Knihy, jak už bylo výše uvedeno, se dělí na dějepisné, poučné a prorocké. Svatopisci pocházeli z izraelského národa, bylo jim vlastní jiné vyjadřování než je naše, západní, formované antickou řeckou a římskou kulturou. Orientální autor např. místo našeho pojmu „myslet“ použije slov „hovořit v srdci“.

Tyto a mnohé další důvody vedly ke vzniku disciplíny, která se věnuje úvodu do studia knih Starého zákona.

Úvod do Bible se dělí na „všeobecný“ a „zvláštní“. Všeobecný úvod řeší otázky původu biblického textu (inspirace), zařazení jednotlivých knih do sbírky (kánonu), pravdivost a neporušenost textu, zachování původního smyslu. Zabývá se překlady a materiály používanými svatopisci ke psaní. Zvláštní úvod je zaměřen na jednotlivé knihy. Zabývá se jejich obsahem, literární formou, autorstvím, autentičností atd.

Úvod do studia Bible není záležitostí poslední doby. Už apoštol Petr upozorňoval, že v některých textech „jsou některé věci těžko pochopitelné“, a proto „neučení a nestálí lidé je překrucují k vlastní záhubě“.

Středověcí autoři především na Západě nepřispěli k většímu vývoji v tomto směru biblistiky a věnovali větší pozornost otázkám dogmatickým a morálním. Pro neznalost východních jazyků se opírali o autoritu otců a sv. Jeronýma – Vulgátu.

Na konci 13. století dochází ke zvýšenému zájmu o studium východních jazyků pro misijní cíle na univerzitách. Tomuto napomáhá i skutečnost, že po pádu Cařihradu r. 1453 značná část vzdělanců odchází na Západ a přináší s sebou kulturní byzantské dědictví, a především znalost orientálních jazyků.

Zájem o studium Bible na Západě podpořil i Tridentský koncil. Mimo to je třeba mít na zřeteli nebývalý rozvoj přírodních a historických věd, znalost originálních jazyků, prudký rozmach protestantizmu a racionalizmu. To vše vedlo k přehodnocování učení o smyslu Písma a k teologickému prohloubení a odůvodňování církevního učení.