DĚJINY ÚVODU NOVÉHO ZÁKONA

Úvod do Nového zákona je potřebná biblicko-teologická disciplína, která umožňuje lehčí a hlubší pochopení obsahu textu. Je to potřeba diktovaná samotnou povahou textu – má božskou i lidskou stránku, vznikl v konkrétní, od nás vzdálené historické době, byl psán jazykem své doby (řecky a aramejsky). Úvod se dělí na tzv. „všeobecný úvod“ a „zvláštní úvod“. Všeobecná část řeší otázky jako je biblický text, jeho původ (božský a lidský), zachovalost textu a jeho neporušenost, překlady, písemné prostředky, materiál. Část zvláštní řeší problémy otázky obsahové, literární formu knih, autorství, autentičnost.

Úvod do Písma Nového zákona není novou vědou. Na potřebu studia upozornil už apoštol Petr, když povídal, že na těchto textech „jsou některé věci těžko pochopitelné“, proto „neučení a nestálí lidé je překrucují k vlastní záhubě“ a zapomínají, že text Písma „nepřipouští samovolný výklad“. Středověcí autoři, především na Západě, nepřispěli k většímu vývoji v tomto směru biblistiky a věnovali větší pozornost otázkám dogmatickým a morálním. Pro neznalost východních jazyků se opírali o autoritu Otců a Jeronýma – a Vulgátu.

Na konci 13. století dochází ke zvýšenému zájmu o studium východních jazyků pro misijní cíle na univerzitách. Tomu napomáhá i skutečnost, že po pádu Cařihradu r. 1453 značná část vzdělanců odchází na Západ a odnáší s sebou byzantské kulturní dědictví.

Zájem o studium Písma svatého na Západě podpořil i Tridentský koncil. Mimo to je třeba mít na zřeteli nebývalý rozvoj přírodních a historických věd, znalost originálních jazyků, prudký rozmach protestantizmu a racionalizmu. To vše vedlo k přehodnocování učení o smyslu Písma a k teologickému prohloubení a odůvodňování církevního učení. Díky I. vatikánskému koncilu v encyklice LVA XIII. došlo k rozpracování učení o biblické inspiraci. Nový obrat v katolické biblistice představuje encyklika PIA XII. z 30. 9. 1943, kterou historicko-kritická metoda byla oficiálně uznaná jako nevyhnutelná k studiu Písma. Tento kritický přístup byl doposud dovolený u Římskokatolické církve pouze ke Starému zákonu.

Od vzniku knih Nového zákona při jejich studiu bylo třeba objasňovat určité problémy, které vyplývaly buď z jejich obsahu a poslání nebo z jejich praktického používání, popřípadě byly určovány teologickými spory. Postupem času bylo třeba řešit otázky textu, zejména pro záměrné překrucování některých míst a záměrné zasahování do čistoty textu, otázku kánonu, výkladu atd.

Ve středověku se stává aktuální otázkou forma výkladu, otázka inspirace, neomylnosti textu. Znovu se oživuje textová kritika, jejíž základy byly položeny už ve 3. a 4. století především zásluhou Origena.

V nynější době to je otázka historicko-kritického studia Nového zákona po stránce textové, otázka vzniku, historičnosti, autentičnosti atd. Toto všechno se nazývá předmětem úvodu do Nového zákona.

Cílem úvodu do Nového zákona je pomoci člověku, který hledá zjevenou pravdu. Z toho vyplývá, že cílem je vycházet z věroučně správných zásad, ale jeho forma má být spíše exegetická. Metoda má být teologická a historicko-kritická. Plyne to ze samé podstaty povahy pramenů, které zkoumá a o které se současně opírá. Metoda neklade hlas minulého na místo hlasu přítomného, minulé v ní neodstraňuje přítomné, ale dává mu plnou sílu.