KŘESŤANSKÉ ŠKOLY

Díky pohanským útokům, ale i vnitřním problémům v církvi vznikala potřeba vlastních vzdělávacích středisek. Tato střediska, školy, nevypadaly tak, jak je známe dnes. Zpočátku to byly spíše soukromé iniciativy a přednášky se konaly buď pod širým nebem nebo v bytě daného filozofa, který zde přednášel. Postupně se vytvořily se tři křesťanské školy:

Antiochijská (maloasijská) - byla spíše školou racionalistickou, či praktickobiblickou. Kladla hlavní důraz na doslovný a vědecký výklad Bible. Někdy je také nazývána školou „exegetů“, protože za pomoci těchto výkladů křesťanští filozofové a spisovatelé bojovali proti pohanům, židům i heretikům. Hlavním představitelem tohoto směru byl Ireneus.

Kartaginská (severoafrická) – spíše místního významu, odmítala ostře cizí filozofie a držela se kladů křesťanství. Byla zastoupena především Tertuliánem a Cypriánem z Karága.

Alexandrijská škola – zřejmě nejznámější, nazývaná také školou katechumenů. Protože ke křesťanství přestupovalo čím dál více lidí, bylo nutné pro uchazeče o křest zřídit zvláštní přípravné vzdělávací „kurzy“ - katechumenáty. Po křtu bylo třeba poskytnout také vyšší teologické vzdělání. Alexandrijská škola se zabývala více řeckou filozofií, která byla propojena s křesťanskou vírou. Vyučovaly se základy víry, porozumění Bibli, rétorice, gramatice a dalším. Pro tuto školu je charakteristická tzv. alegorická metoda. Hlavním představitelem této školy byl Origenes a Klement Alexandrijský.