APOŠTOLSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země. I v Ježíše Krista, Syna jeho Jediného, Pána našeho; jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest; sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých; vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího; odtud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný. Amen.

NICEJSKO- CAŘIHRADSKÉ VYZNÁNÍ VÍRY

Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného. Věřím v jednoho Pána, Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce. Věřím v Ducha svatého, pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků. Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.

Ve své podstatě existuje pouze jedna pravá Církev, ale je i mnoho místních církví. Místní církve jsou místa (územní části), kde se shromažďují členové církve v dané oblasti. Už apoštol Pavel hovoří o církvích v Efesu, Korintu a dalších. Zde se jedná o tzv. místní církve. Místní církve nejsou svou existencí vázány na stát, ani na jeho povolení. Nicméně jednotlivé místní církve mohou pro vystupování v občanské společnosti být dle svého vlastního uvážení státem registrovány podle zákona o církvích a stát se tak právnickými osobami. Tuto právnickou osobu český právní řád nazývá také církev, z čehož může pramenit záměna tohoto pojmu s jeho duchovním výše uvedeným významem.

Někteří členové místních církví začali v průběhu času měnit původní učení a upravovat si je k obrazu svému, někdy v mylném domnění, že původní učení se dostalo na scestí, nebo naopak nebylo správně interpretováno. Pokud si tito křesťané podrželi alespoň základní části původního učení, jedná se o denominace – křesťany různých vyznání. Pokud změnili původní učení zásadně, jedná se o sektu, která si vytvořila vlastní náboženská pravidla odlišná od původní nauky. O tom se více dovíme později.

Dnes si mnoho lidí pod pojmem církev představuje pouze kostel, kněze, papeže, popřípadě název některé denominace např. „protestanté“, „husité“. Církev ale není budova, kostel či modlitebna, ani organizace, ani nějaký spolek, strana nebo instituce. Toto je pohled spíše z venku, zatím jsme se nedotkli duchovní podstaty církve.