PRAMENY

Keltské náboženství je poměrně těžce popsatelné, protože studium keltského náboženství znesnadňuje nedostatek pramenů. Informace čerpáme z archeologických nálezů a i ty jsou převážně o keltské kultuře, řemeslech, zbraních a platidlech, podstatně méně nálezů je ryze náboženských. Písemné prameny máme pouze zprostředkované, a to od Řeků a Římanů. Čerpáme od Hekataia z Mílétu, Hérodota, Strabóna, Tacituse, Plútarchose, Avienusa a dalších. Jedním z nejdůležitějších autorů písemných pramenů je Gaius Julius Caesar se svým dílem Zápisky o válce galské. Souhrn písemných pramenů od Řeků a Římanů se nazývá Interpretatio romana. Díky těmto pramenům můžeme alespoň částečně rekonstruovat keltský panteon. Zde však musíme vzít v úvahu, že se jedná o pohled zvenčí a keltští bohové jsou porovnáváni s bohy římskými. Pokud jsou jejich vlastnosti přibližně stejné (z pohledu Římana), jsou keltským bohům přiřazována jména římských bohů. Od samotných Keltů nemáme žádné informace. Platil u nich zákaz jakýchkoliv písemných záznamů ohledně náboženství, jejich kněží neuznávali písmo, uznávali pouze „písmo přírody“. Keltové tedy měli v náboženství rituální zákaz psaní, písemné zaznamenávání nauky považovali za bezbožnost a hřích. Proto i nauka byla hlásána pouze ústní formou. V běžném životě používali řecké písmo.