BUDDHISMUS

Taoismus ani konfucianismus zcela neodpovídal na všechny náboženské otázky Číňanů. Za císaře Ming-tiho se poprvé objevuje v Číně importovaný buddhismus z Indie. Budhismus má několik směrů nauky. V Číně se vyučoval směr založený na mahájánských textech. Mahájánou (velkým vozem) rozumíme mladší vývojovou fázi buddhismu, která se do určité míry vzdálila od původní Buddhovy nauky. Buddhismus v Číně je tedy směsicí mnoha různých původně buddhistických i nebuddhistických tradic. Byl to kult velkého množství buddhů, kteří žili v nebi nebo přicházeli na svět v podobě Bódhisattvů. Tyto nebuddhistické tradice a kulty v sobě sjednocují ideály konfucianismu, taoismu i dalších, původně filozofických nauk. V průběhu 5. - 8. století se zde vytvořilo jedno z hlavních center buddhismu.

Pro Čínu je typické, že v podstatě „cizí" náboženství (buddhismus) přijala velmi rychle a přetvořila jej do specifické podoby.