Valerianus Publius Licinius  cca 190/200 – po 260

Byl římský císař vládnoucí spolu se svým synem Gallienem v letech 253–260. První věcí, kterou Valerianus po převzetí moci udělal, bylo ustavení syna Galliena spoluvladařem, z důvodu, že jediný císař mohl stěží vzdorovat všem nepřátelům, jimž říše čelila. Valerianus sám chtěl vytáhnout na Východ, kde Peršané na sklonku Gallovy vlády vyplenili mnoho syrských měst. Gallienus měl vést válku s germánskými kmeny na Rýně a Dunaji. O efektivitě Valerianova pobytu na Východě se vedou spory. Valerianus v letech 257–258 rozpoutal druhé celoříšské pronásledování křesťanů, na popud svého finančního úředníka Fulvia Macriana. Padly mu za oběť mnohé prominentní osobnosti tehdejší doby, například kartaginský biskup Cyprianus či papež Sixtus II., a jen v severoafrické Utice zemřelo za svou víru asi 300 osob. V r. 260 vytáhl perský král Šápúr I. s velkým vojskem proti římské říši a Valerianus se mu postavil v krajině mezi městy Edessa a Karrhy. Jeho vojsko oslabené morem však bylo obklíčeno, Valeriana nakonec nepřátelé lstí zajali. Císařova východní politika tak skončila naprostým krachem. O Valerianově dalším osudu se dochovalo jen minimum zpráv. Podle některých kronikářů ho prý perský král využíval jako stupátko při nasedání na koně (chtěl ho tak ponížit). Když později Peršané Valeriana popravili, vycpali jeho kůži myrhou a vystavili ji v chrámu ohně bohyně Anáhity.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Valerianus [on-line], Poslední aktualizace 2. 3. 2014. [Citováno 1. 4. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Valerianus

---

Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.