Středem života křesťanského společenství je od původní církve Večeře Páně. Nazývá se také agapé nebo eucharistie. Je vzpomínkou na večeři, kterou slavil Ježíš večer před svou smrtí s dvanácti apoštoly. Jako označení pro historicky vzniklou formu této eucharistické slavnosti se na Západě užívá dnes zpravidla slovo mše; ve východních církvích naproti tomu je obvyklý výraz (Boží) „liturgie“. O názoru, zdali způsoby chleba a vína, užívané při večeři, jsou jen vzpomínkovými objekty (spirituální interpretace) nebo zda znamenají na základě proměňování skutečné zpřítomnění Ježíše, došlo už v 9. stol. ve franckém klášteře Corbie a pak v 11. stol. mezi Berengarem z Toursu a opatem Lanfrancem k ostrým konfliktům. Tento spor ožil opět za reformátora Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho a Jana Kalvína. Teprve Leuenberská konkordie (1973) dosáhla určité jednoty mezi reformačními církvemi. Transsubstanciace, tj. proměna chleba v tělo a vína v krev Kristovu vyhlášená na čtvrtém lateránském koncilu (1215) jako dogma je v latinské církvi více vázána na kněžskou plnou moc proměňování. Papež Pius V. r. 1570 zavedl Missale Romanum (misál); ten měl za cíl sjednotit slavení mše v západní církvi.
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Mše svatá [on-line], [Citováno 19. 3. 2014]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/mse-svata/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.