Madona

je původně označení pro Pannu Marii obecně, v umění pak pro plastiku nebo obraz zobrazující Pannu Marii, v užším slova smyslu pouze Pannu Marii s Ježíškem. Je jedním z nejčastějších vyobrazení křesťanského výtvarného umění, zvláště katolického (plastiky, obrazy, rukopisy) a pravoslavného (pouze obrazy - ikony).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Madona [on-line], Poslední aktualizace 30. 1. 2013. [Citováno 30. 1. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Madona


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Magie

je okultní umění ovládat, ovlivňovat lidi, zvířata a přírodní síly. Jsou to praktika navozování žádoucích změn pomocí sil dosud nedefinovaných vědou; umění změnit vědomí nebo skutečnost jinou než fyzickou silou.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Magie [Citováno 5. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Magie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mahávíra  cca 599 – 527 př. Kr.

Doslova „Velký hrdina“ byl indický učenec, je znám především jako zakladatel džinismu.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mahávíra [on-line], Poslední aktualizace 7. 5. 2011. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mahávíra


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Majuskule a minuskule

Majuskule (tradičně v paleografii také majuskula, jinak velká písmena, verzálky) je forma písmen (v latince A, B, C, …), jejich opakem jsou minuskule (malá písmena, minusky: a, b, c, …). V paleografii se majuskule definují jako znaky, které lze zapsat zpravidla mezi dvě linky psací osnovy, takže vyplňují horní a střední psací pásmo. Oproti tomu minuskule se zapisují do čtyřlinkové osnovy, takže mohou zaplňovat pouze střední pásmo, zasahovat také do horního či dolního pásma anebo do všech třech pásem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Majuskule [on-line], Poslední aktualizace 23. 4. 2012. [Citováno 11. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Majuskula


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Malthus Thomas Robert  1766 – 1834

Anglický duchovní, profesor dějin a politické ekonomie. V roce 1798 anonymně uveřejnil Esej o principu lidnatosti (An essay on the principle of population), v níž dovozoval, že lidstvo má tendenci množit se geometrickou úměrou (1, 2, 4, 8, 16...), kdežto životní prostředky rostou úměrou aritmetickou (1, 2, 3, 4...). Pro rovnováhu je nezbytné omezit růst obyvatelstva. To zajišťuje nouze a zkaženost mravů. Je třeba přijmout fakt, že stůl přírody není prostřen pro všechny a rozhodně nelze podporovat chudinskými dávkami nezodpovědné množení nižších vrstev. V roce 1803 vydal Malthus Esej znovu, přepracovanou a doplněnou řadou statistických údajů, tentokrát již pod svým jménem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Tematický slovník pojmů pro společenskovědní předměty. [Citováno 2. 1. 2011] Dostupné na: http://www.webhumanita.cz/?a=lex&rid=22


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Manismus

neboli kult předků je forma náboženství, jejímž základem je uctívání zemřelých předků. Kult předků se objevuje u mnoha společenství, která věří v posmrtný život. Tito lidé také často věří, že jejich zemřelí příbuzní mohou do jejich života zasahovat. Chtějí si je naklonit a přimět je, aby nezasahovali do jejich života negativním způsobem. Začnou jim proto prokazovat různými způsoby úctu (přinášením obětin apod), čímž kult předků vzniká. Uctívání předků se nemusí vztahovat jen na přímé příbuzné, ale může se týkat i zemřelých daného kmene. Zvláštní úcta bývá prokazována zemřelým, kteří se za svého života těšili výsadnímu nebo důležitějšímu postavení než většina jiných členů daného společenství.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Manismus [on-line] [Citováno 17. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Manismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Marcion  (Markión) cca 110  - 160

Markión ze Sinopé byl významný křesťanský teolog 2. století, jehož učení bylo církví ostře odmítáno jako heretické Markión vytvořil silnou církevní organizaci, paralelní k organizaci římské církve, jejímž byl biskupem. Svou nauku zaznamenal Markión ve dvou spisech nazvaných Instrumentum a Antieze. Spojuje je systematický protiklad dobrého Boha Nového zákona plného lásky, Otce, jehož zvěstuje Ježíš Kristus, a „zlého“ Boha Starého zákona, který je zodpovědný za stvoření, zákon atd. Jedná se tak o první takto vyostřený příklad dualismu v rámci rodícího se křesťanství.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Markión [on-line], Poslední aktualizace 29. 6. 2012. [Citováno 3. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marcion


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Marga

Z historických zkušeností známe dvě margy - cesty pratjaháry. První z nich je často praktikována v hinduismu. Je to cesta askeze, popírání a omezování smyslů. Často tato cesta pozbývá na významu vlastním nesmyslným mučením sebe a svého těla. Druhá marga - smysly nejsou omezovány, nýbrž kontrolovány, sledovány. Cílem této činnosti je jejich zjemnění a možnosti obrácení k vnímání vnitřního světa člověka - to je pratjahára.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Pratjahára – pátý stupeň Patandžáliho 8.dílné stezky [on-line], [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://www.joga-magazin.cz/pratjahara--paty-stupen-patandzaliho-8dilne-stezky.html


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Margo

Marginalie (lat. margo, okraj), poznámky psané na okrajích rukopisů nebo knih tištěných, obsahující zejména vysvětlení jednotlivých slov nebo míst. Nejčastěji se užívají ve vědeckých dílech, v učebnicích apod.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Marginálie [on-line], [Citováno 23. 10. 2012] Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/marginalie#top


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Marek evangelista, 1. století

Autorem druhého evangelia je Marek, původním jménem Jan. V Novém zákoně se o něm hovoří na deseti místech. Pocházel z Jeruzaléma. Markova matka Marie měla v Jeruzalémě dům, ve kterém se první křesťané scházeli k bohoslužbám. Podle všeho byl Marek obrácený na křesťanství apoštolem Petrem, který ho nazývá svým synem a jeho bratranec Barnabáš byl v jeruzalémské církvi dobře známou osobou. Dle slov Papiase Marek osobně Krista nepoznal, ale patřil do okruhu prvních učedníků Petrových, byl jeho tlumočníkem a překládal jeho diskuze a vyučování z aramejského jazyka do řečtiny. Tradice dále považuje Marka za prvního patriarchu alexandrijského a tedy zakladatele křesťanství v Africe. Podle legendy zde v roce 67 podstoupil mučednickou smrt.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Marek Evangelista [on-line], Poslední aktualizace 12. 1. 2013. [Citováno 25. 2. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Evangelista


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Masoretský text

je hebrejský (či v jistých případech aramejský) text SZ opatřený masoretskými vokalizačními znaky, resp. doplněný o tzv. masoru – propracovaný systém okrajových poznámek sloužící k rychlé a přehledné orientaci v biblickém textu a k zaznamenání jeho různých variant. Hebrejština, jako i jiné semitské jazyky, totiž nezná ve svém písmu znaky pro samohlásky. Protože stále méně Židů bylo schopno číst původní souhláskový text (a z náboženských důvodů bylo pociťováno jako nanejvýš důležité uchovat jeho přesné znění a výslovnost), bylo nutné vytvořit vokalizační systém.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Masoretský text [on-line], Poslední aktualizace 27. 11. 2012. [Citováno 4. 12. 2012]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Masoretský_text


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Meditace

Meditací se nejčastěji rozumí různé praktiky prohlubování soustředění za účelem dosažení změněného stavu vědomí. Obvykle se považuje za součást východních náboženství. Někdy tento pojem také označuje prosté rozumové přemítání a v některých náboženstvích také určité druhy modlitby.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Meditace [on-line] [Citováno 18. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Meditace


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Meni

Meni (nebo též řecky Menés) byl egyptský mýtický Faraon, který žil kolem roku 3•000 př.n.l. Podle egyptských mýtů byl Egypt rozdělen na dvě království, Horní a Dolní, a byl to až hornoegyptský král Meni, kdo sjednotil obě země pod jednu vládu. Poté, co obě království sjednotil, založil na hranici mezi nimi nové město, Mennofer, které se stalo prvním hlavním městem sjednoceného Egypta. Meni byl také jako první panovník sjednocené země zakladatelem první dynastie. Egyptologové však zatím nenašli žádné důkazy toho, že by kdy žil panovník tohoto jména.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Meni [on-line], Poslední aktualizace 7. 6. 2011. [Citováno 29. 8. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Meni


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mesiáš

Z hebrejštiny mašiach – pomazaný, do řečtiny přeloženo jako christos. Ve Starém zákoně označuje ty, kdo byli pomazáni: krále, kněze a proroky. Postupně byl tímto výrazem označován očekávaný potomek z Davidova rodu, který měl obnovit království - Izraele. Výjimečně byl titulem mesiáš nazván i perský král Kýros, protože byl nástrojem v Božích rukou pro osvobození židovského lidu. V Novém zákoně je titul mesiáš používán pro Ježíše, ztotožněného právě s Kristem.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mesiáš [on-line], [Citováno 19. 1. 2012], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/mesias/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mikroevoluce

Mikroevoluce je typ biologické evoluce, která postupuje za pomoci postupného hromadění se drobných změn (drobných mutací).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Definice slova Mikroevoluce na webu: [Citováno 6. 3. 2011] Dostupné na http://www.google.cz/search?hl=cs&defl=cs&q=define:Mikroevoluce&sa=X&ei=R5tzTa7EM8uUswaczJWEDg&ved=0CBcQkAE


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Misie

znamená původně soustavné šíření křesťanské víry kázáním a jinou misijní činností. Člověk, který se tomuto věnuje, se nazývá misionář. V současné době se jedná o šíření víry jakéhokoliv náboženství nebo sekty.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Misie [on-line], Poslední aktualizace 27. 6. 2010. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Misie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Miller Stanley  1930 - 2007

Biochemik, doktor, proslavil se experimentem v roce 1953 ve kterém se pokusil zjistit, zda dojde k formaci molekul nutných pro život v podmínkách brzy po vzniku naší planety. Miller a jeho školitel, profesor a nositel Nobelovy ceny za chemii, Harold Urey, sestrojili aparaturu, která byla schopná napodobit prostředí na primitivní Zemi. Aparaturu složili ze skleněných trubek, do baňky nalili vodu a doplnili dalšími plyny, které se už tehdy nacházely v atmosféře. Tuto směs pak podrobovali elektrickým výbojům. Analýzy napověděly, že se ve směsi vytvořily aminokyseliny, které tam předtím nebyly. Aminokyseliny jsou přitom stavebními jednotkami proteinů, které spolu s DNA tvoří živé organizmy.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Michaelovy experimenty [Citováno 6. 3. 2011] Dostupné na http://www.ceskatelevize.cz/program/port/michaelovy-experimenty/204-budiz-zivot/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Milosrdenství

Je láska k bližnímu ze soucitu je hlavním požadavkem horského kázání: "Buďte milosrdní, jako je i váš Otec" (Lukášovo evangelium 6, 36). Ježíš ukazuje názorně tuto křesťanskou povinnost v podobenství o milosrdném Samaritánu (Lukášovo evangelium 10, 25 - 37). Jedná se především o požadavky: sytit hladové, napojit žíznící, obléci nahé, dát nocleh pocestným, navštěvovat nemocné, pohřbívat mrtvé. Vedle tělesných představují i duchovní dobré činy dílo milosrdenství. U Židů a buddhistů požívá tato ctnost rovněž vysoké vážnosti.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Milosrdenství [on-line], [Citováno 28. 1. 2013] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/milosrdenstvi/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mnich

Mnich – osamocený, je muž praktikující náboženskou formu života, podřízenou konkrétnímu náboženskému cíli. Cvičí mysl a tělo podle svého náboženství; a to činí buď sám nebo s ostatními lidmi podobného zaměření, zatímco udržuje odstup od lidí, kteří toto zaměření nesdílejí. V křesťanském světě to dnes obvykle znamená, že je členem mnišského řeholního řádu a žije v klášteře. Dříve však tak byli označováni i poustevníci a po faktické stránce je toto označení přesné i dnes. V České republice je možno se běžně setkat s řadou křesťanských mnichů - trapistů, benediktinů a cisterciáků. V Buddhismu je členem mnišské sanghy (buddhistické řádové komunity) a většinou žije v buddhistickém klášteře. Buddhistický mnich dodržuje striktně 4 pravidla (parádžika), po jejichž překročení automaticky přestává být mnichem.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mnich [on-line], Poslední aktualizace 9. 5. 2011. [Citováno 7. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mnich


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Modlitba

Je poměrně těžké definovat modlitbu, v různých náboženstvích se liší. Standardně se jedná o: Prosbu k Bohu (bohům) za to, co nám prospívá, pozdvihnutí mysli k Bohu (bohům) a rozhovor duše s Bohem.

Modlitby se dělí na:

V Evropě (křesťanské) je modlitba považována za osobní rozhovor s Bohem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Modlitba [on-line], Poslední aktualizace 7. 5. 2011. [Citováno 30. 8. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Modlitba


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Modloslužba

je projevování úcty náležící Bohu sochám, obrazům, symbolům nebo tvorům včetně člověka. Modloslužba se chápe jako perverze (převrácení) vrozeného náboženského cítění.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Modloslužba[on-line], Poslední aktualizace 12. 3. 2013. [Citováno 24. 4. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Modloslužba


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Moffat James  1870 - 1944

Narodil v Glasgow a vystudoval místní univerzitu. Stal profesorem v Oxfordu, později v Glasgow. V roce 1922 vytvořil pochybný překlad NZ (tzv. MNT) upravený dle současných modernistických názorů.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

James Moffat [on-line], Poslední aktualizace 21. 12. 2012. [Citováno 18. 2. 2013]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/James_Moffatt


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mohamedd ibn Ishak  cca 704 - 768

Jako jeden z prvních polyhistorů cestoval tehdejším územím chalifátu a sbíral dochovaná vyprávění o Muhammadovi. Jeho historické a biografické dílo mělo stejný základ jako hadíthy, ale vzniklo pozdějším odloučením historického podání od vlastního náboženského obsahu. Toto dílo je především významné skutečností, že Ibn Ishák ve svém podání zaznamenal vyprávění o všech obdobích Mohamedova života.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Tvář proroka Muhammada… [on-line], [Citováno 10. 6. 2012], Dostupné na: http://is.muni.cz/th/215556/ff_m/DP_melicharek.txt


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mohendžodaro

Mohendžodaro - Pahorek mrtvých bylo starověké město ležící asi 600 km od Harappy jihozápadním směrem, rozkládající se na břehu řeky Indu o rozměrech asi 85 hektarů. Nachází se v pákistánské provincii Sind. Město bylo opuštěno okolo roku 1900 př. n. l. a bylo objeveno v roce 1922 indickým archeologem Rakhaldas Bandyopadhyayem.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mohendžodaro [on-line], Poslední aktualizace 4. 4. 2011. [Citováno 4. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mohendžodaro


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mojžíš  cca13. stol. př. Kr.

Zakladatel izraelského náboženství žil asi ve 13. stol. př. Kr. Egyptské forma jména „Moses“ znamená tolik co "vytažený". I když neexistují bezpečná svědectví o jeho životě, není žádná pochybnost o jeho historické osobnosti. Mojžíš byl jako dítě z kmene Levi po svém narození vložen do košíku a poslán po proudu Nilu, z nějž ho vylovila faraonova dcera. Rozhodující zjevení Boha zažil na hoře Sinaj. V hořícím keři se mu ukázal Bůh - Jahve a přikázal mu, aby vysvobodil svůj národ z egyptského otroctví. Pod jeho vedením ho Izraelité následovali do pouště. V Rákosovém moři bylo egyptské vojsko, které je pronásledovalo, zničeno zázrakem, který Mojžíš vyložil jako čin Boží. Zdůvodnil kult uctívání Boha, který ustanovil jako zákon - netrpět žádného jiného boha mimo Jahve(ho). V zastoupení národa uzavřel na hoře Sinaj smlouvu s Bohem a přijal tam Boží zákony (viz desatero). Počáteční dějiny lidstva a vyvoleného židovského národa včetně vysvobození z Egypta a příchod do zaslíbené země jsou zachyceny v Bibli, v Mojžíšových knihách.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Mojžíš [on-line], [Citováno 10. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/mojzis-hebr-mose/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Monastýr

Termín označující pravoslavný klášter – společný příbytek mnichů, místo pro monastický (mnišský) život. Největším monastýrům se říká lávra. Naopak malému monastýru se říká skit. Dalšími malými mnišskými příbytky jsou: hysychastirion, kaliva, kelije. V čele monastýru stojí igumen (opat) či archimandrita (vyšší titul). Každý monastýr má svoji ústavu – vnitřní řád. Současným mnišským centrem pravoslaví je Svatá Hora Athos. Mnoho monastýrů je v Řecku, na Balkáně, na Ukrajině a v Rusku.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Monastýr [on-line], Poslední aktualizace 18. 7. 2012. [Citováno 11. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Monastýr


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Monismus

(z řeckého monos – jeden) je ve filosofii názor, že veškerenstvo vychází z jediné podstaty či substance. Jde o protiklad dualismu a pluralismu. Základem monismu je tvrzení, že pro vysvětlení fungování světa není potřeba mít princip duchovní a hmotný, ale že svět je jednotný.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Monismus [on-line] [Citováno 18. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Monismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Monofyzitismus

Je christologický názor, že Ježíš Kristus měl pouze jedinou, a to zcela božskou a nikoli lidskou přirozenost. Jiný názor představují vyjádření Chalcedonského a Druhého konstantinopolského koncilu, které zastávají nauku o dvou přirozenostech v Kristu, totiž přirozenosti božské a lidské. Z pohledu církví, které uznávají první čtyři ekumenické koncily (tj. zvláště katolické a pravoslavné církve), představuje monofyzitismus herezi. V dalším staletí se z monofyzitismu vyvinul monotheletismus, který se pokoušel nalézt střední pozici mezi výroky Chalkedonského koncilu a monofyzity. Stoupenci koncilu však i toto řešení zavrhli, a to přes snahy byzantských císařů dosáhnout v této otázce církevní jednoty. Monotheletismus pak zastávala zvláště maronitská církev, a to až do doby, kdy znovu nastolila církevní společenství s katolickou církví. Monofyzitské církve existují až dodnes, a to zvláště v zemích Blízkého východu a jsou považovány za součást tzv. orientálních církví.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Monofyzitismus [on-line], Poslední aktualizace 22. 5. 2012. [Citováno 16. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Monofyzitismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Monoteismus

Forma náboženství, podle níž existuje a má být lidmi uctíván pouze jediný Bůh. Odmítá pluralitu božských bytostí a jejich případnou hierarchii typickou pro náboženství polyteistická a zpravidla proti nim stojí v záměrné aktivní opozici. Nejvýznamnějšími monoteistickými náboženstvími jsou židovství, křesťanství a islám

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Monoteismus [on-line], Poslední aktualizace 2. 9. 2011. [Citováno 6. 9. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Monoteismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Montanismus

Označovaný též jako Nové proroctví byla křesťanská sekta, pojmenované po svém zakladateli Montanovi. Montanismus, který se rozšířil v Malé Asii, především ve Frýgii, a v některých částech Severní Afriky, hlásal nadcházející konec světa v extrémní podobě včetně opouštění majetku, zákazu sňatků a vyzýval i k provokativnímu mučednictví. Zakladatel hnutí, Montanos, se vydával za proroka a Utěšitele přislíbeného Janovým evangeliem. Navzdory tomu, že církev označila hnutí za heretické, tato sekta přetrvala na některých místech až do 8. století. Nejznámějším přívržencem montanismu je bezesporu církevní spisovatel Tertulián.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Montanismus [on-line], Poslední aktualizace 2. 12. 2012. [Citováno 18. 2. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Montanisté


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Morálka

z lat. moralitas, správné chování, od mos, moris, mrav znamená celkovou představu správného jednání ve společnosti. Od pravidel zdvořilosti se liší tím, že se týká věcí závažných a podstatných, na druhé straně od práva se liší tím, že se nedá soudně vymáhat a na její porušení nejsou sankce (tresty). Používá se ve dvojím významu:

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Morálka [on-line] [Citováno 18. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Morálka


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mravnost

rys člověka nebo jednání, které odpovídá přijatým pravidlům a hodnotovým představám dané morálky, zejména pokud je takové jednání v rozporu s okamžitým prospěchem či zájmem jednajícího. V tradičních společnostech se předpokládá, že normy mravnosti jsou náboženského původu: řídí se vůlí božstev či Boha. Pozdní antika je spojila s představou ctnosti, která je „sama sobě odměnou“ (stoikové). V moderních společnostech se mravnost často chápe jako čistě konvenční, neboť jí chybí společně uznávaný náboženský základ. Filozofické pokusy o založení mravnosti (etika) se většinou opírají o princip rovnosti (nečiň, co nechceš, aby ti činili jiní; I. Kant).

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mravnost [on-line], [Citováno 13. 7. 2011] Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/mravnost


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Muratori Antonio Ludovico  21. 10. 1672 - 23. 1. 1750

Byl italský katolický kněz, osvícenský vzdělanec a otec italského dějepisectví. Jeho spisy měly velký vliv i na osvícenskou kulturu v habsburské monarchii. Muratoriho myšlenky šířila první učená společnost na území ovládaném rakouskými Habsburky Societas eruditorum incognitorum in terris Austriacis prostřednictvím prvního vědeckého časopisu v monarchii Monatliche Auszüge. Proslavil se nálezem fragmentu NZ. Nalezl jej v milánské Ambrosiánské knihovně. Fragment je dnes označován jeho jménem.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Ludovico Antonio Muratori [on-line], Poslední aktualizace 4. 3. 2012. [Citováno 3. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ludovico_Antonio_Muratori


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mutace

Mutace je dědičná změna genotypu. Mutace dělíme na mutace spontánní (vzniklé chybou v replikačním a reparačním mechanismu DNA) a indukované, tj. uměle vyvolané mutageny. V širším pojetí se pod pojmem indukované myslí mutace vyvolané působením známého mutagenu, zatímco spontánní jsou ty ostatní.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Definice slova Mutace na webu: [Citováno 6. 3. 2011] Dostupné na http://www.google.cz/search?hl=cs&defl=cs&q=define:Mutace&sa=X&ei=H5xzTYy-Lsf1sgbh_JmEDg&ved=0CBcQkAE


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mysticismus

je souhrnné označení pro rozmanité duchovní zkušenosti bezprostředního a osobního setkání s božským, pro zkušenost hlubokého tajemství, jež se nedá přímo vyjádřit slovy, a pro různé cesty, jak takovou zkušenost získat. Slovem mystika se označuje v užším slova smyslu náboženská praxe, která se odpoutává od smyslového vnímání a všech rušivých představ a směřuje ke zkušenosti setkání, sjednocení nebo dokonce splynutí s Bohem nebo božským. V širším smyslu se jedná i o jiné cesty k vnitřní duchovní zkušenosti, směřující k osobním zkušenostem hloubky a transcendence.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mystika [on-line], Poslední aktualizace 4. 3. 2011. [Citováno 7. 6. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mysticismus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mystéria

úkony, obvykle obřadné, jimiž se má člověk osvobodit od pout porušeného světa a spojit s božskou skutečností; spojeny s meditativní přípravou. Většinou jsou přístupna jen úzkému kruhu zasvěcenců, mají charakter tajných kultů a jsou prostoupena magií. Často symbolizují smrt a zmrtvýchvstání; souvisí s mýty o bozích, kteří sestupovali na lidskou úroveň, umírali a byli vzkříšeni.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mystéria [on-line], [Citováno 14. 11. 2011] Dostupné na: http://leccos.com/index.php/clanky/mysteria


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mýtus

Slovo mýtus - vyprávění se v soudobé češtině užívá ve dvojím, na první pohled opačném smyslu:

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mýtus [on-line], Poslední aktualizace 27. 4. 2011 [Citováno 3. 5. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mýtus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Melitón ze Sard  2. století

Biskupa Melitona ze Sard označuje biskup Polykrates Efeský v listu římskému papeži Viktorovi (asi 189–198) za jednu z nejsvětlejších postav Malé Asie. Byl prý „eunuchem“ (tj. asketou) a je pochován v Sardech. Zprávy o něm podává Eusebius. Vypočítává dlouhý seznam Melitonových spisů (více než dvacet titulů). Nachází se mezi nimi Apologie, kterou Meliton poslal císaři Marku Aureliovi asi v roce 166. Zprávy o Melitonovi se vzájemně natolik rozcházejí, že snad ani není možné je rekonstruovat. Jisté je, že byl apologetou. Velmi záhy začala objevovat pseudomelitonská díla a nikdo nemůže tvrdit, že Eusebiův seznam obsahuje jen pravé Melitonovy spisy.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Melitón ze Sard [on-line], [Citováno 15. 5. 2013], Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/meliton-ze-sard/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Melchidesech

Melchisedech je biblická postava z knihy Genesis, kde se setkává s Abramem (později přejmenovaným na Abraháma), žehná mu a přijímá desátek. Je označen jako „král a velekněz nejvyššího“ (je zde použito el Eljon, nikoli JHVH), kterého uctívá chlebem a vínem. Židovská tradice ztotožňuje Melchisedecha s Noemovým synem Šémem. Kristus je v 5. kapitole Listu Židům označován jako kněz podle řádu Melchisedechova.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Melchisedech [on-line], Poslední aktualizace 3. 6. 2013. [Citováno 3. 7. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Semita


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Martyrologium

Je kniha obsahující seznam mučedníků a světců (a nejdůležitější zprávy o jejich životě), které církev každého dne slaví. Oficiálně se jako liturgická kniha objevuje po tridentském koncilu (Martyrologium romanum, 1584), ale jejím předchůdcem je kalendář, čili výčet svátků a svatých, který se slaví na určitém místě. Nejstarším liturgickým kalendářem je kalendář římský, jenž tvoří Depositio martyrum (výpověď mučedníků) zařazená v Letopisech od r. 354. Martyrologium původně obsahovalo pouze jména mučedníků, později se připojila jména biskupů atd.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Martyrologium [on-line], [Citováno 25. 6. 2013]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/martyrologium/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Martyrologium Polykarpovo

O spisu Umučení Polykarpovo, který pochází z 2. století, existuje stará zpráva; je koncipovaná tak, aby podle možností prokázala mnoho podobností mezi mučednictvím Polykarpovým a pašijovým utrpením Ježíše. Ze zprávy vysvítá, že Polykarp byl umučen ve věku 85 let. Za pisatele zprávy se označuje Marcion. Spis o mučednictví se různě zpracovával a doplňoval; kritické zvážení doplňků vedlo k názoru, že je nelze použít k datování. I jednoznačně protimontanistické partie mohou pocházet až z první redakce. Musí se tedy nechat otevřené, zda zpráva o umučení byla sepsána před vypuknutím montanistické krize, nebo po ní; bylo by to důležitější než znalost absolutně přesného data.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Polykarp ze Smyrny [on-line], [Citováno 5. 9. 2013]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/polykarp-ze-smyrny/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Micháš cca 8. stol. př. Kr.

Micheáš je jedním ze dvanácti malých proroků. Je mu připisována biblická Kniha Micheáš, která je též hlavním zdrojem informací o jeho osobě a působení. Micheáš působil za judských králů Jótama, Achaze a Chizkijáše. Jeho působení se překrývalo s působením proroka Izajáše. Jeho prorocký pohled do budoucnosti se naplnil – 586 je zničen Jeruzalém. V exilu bylo jeho proroctví chápáno jako splněné. Micheáš byl mladší současník Izajášův, Judejec. Káže v Judsku. O jeho osobních poměrech a napsání knihy se nedozvíme téměř nic. Narodil se jižně od Jeruzaléma v oblasti, odkud pocházel i prorok Ámos. Oba mají mnoho společného: energické zastávání práv chudých. Obsahem je Micheášovo kázání blízké Izajášově a Ámosově, a to kritikou sociálních nespravedlností.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Micheáš [on-line], Poslední aktualizace 23. 3. 2013. [Citováno 3. 12. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Micheáš


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Maria (matka Ježíše)

Historické zprávy o matce Ježíše z Nazareta jsou především v historii dětsví v evangeliích Nového zákona. Jako Židovka měla po vzoru starozákonní prorokyně jméno Mirjam, které bylo později v řeckém jazyku překládáno jako Maria. Ve skrovných biblických pramenech je popisována jako žena, která je ochotna podle vůle Boží porodit mimořádného syna. V alegorických textech církevních otců od 2. stol. označuje jako "nová Eva". Neposkvrněné početí míní Mariinu nevinnost, tj. její nedotčenost dědičným hříchem. Tím se Maria stala protitypem hříšné Evy. Podle tradice Maria porodila Ježíše, aniž pozbyla svého tělesného panenství. S Josefem žila v panenském manželství a neměla další děti. Evangelisty zmiňovaní "bratři" a "sestry" Ježíšovy nepokládá katolická církev za tělesné sourozence, ale za příbuzné. Po Velikonocích a Kristově nanebevstoupení žila Panna Maria spolu s apoštolem Janem v Jeruzalémě a v Efesu. Víru v její nanebevzetí s tělem a duší povýšil r. 1950 papež Pius XII. na dogma. Zatímco katolická církev uskutečňuje výraznou úctu Panně Marii, protestantská teologie tento fenomen nezná. Právě mariánská dogmata stavějí ekumenický proces před velké problémy. Také uvnitř římskokatolické církve jsou v nejnovější době prudké kontroverze o adekvátním mariánském chápání.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Maria [on-line], [Citováno 3. 12. 2013]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/maria/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Muslim

Muslim, zastarale mohamedán či machometán je vyznavač islámu. Femininum pro muslimku zní v arabštině „muslima“. Význam arabského slova „muslim“ je oddaný (Bohu). Perská verze, používaná v Íránu, Afghánistánu, Pákistánu, Indii i jinde je musalmán, z toho pochází české zastaralé musulman, musulmanka. Slovem Muslim, Muslimové (s velkým písmenem) se označuje etnická skupina Bosňáci (odlišuj od Bosňanů, obyvatel Bosny).

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Muslim [on-line], Poslední aktualizace 5. 9. 2013. [Citováno 30. 10. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Muslim


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Matouš  evangelista, 1. století

Podle církevní tradice je původcem prvního kanonického evangelia apoštol Matouš. Ve všech seznamech apoštolů se uvádí jako učedník a apoštol Krista (Mt 10,3; Mk 3, 18; L 6, 15…). Byl rozený Žid, jeho otec se jmenoval Alfeus. Před svým povoláním za apoštola byl celníkem v Kafarnau, kde měl i svůj dům. Matouš měl ještě druhé jméno Levi, které uvádějí Marek a Lukáš. To bylo důvodem pro některé racionalisty k tomu, aby popírali totožnost jeho osoby i jako autora prvního evangelia. V Palestině ale bylo v té době zvykem nosit nejen dvě jména, ale i tři, což praktikoval i Kristus: Šimon – Kefas, Josef – Barnabáš, Šavel – Pavel…Tradice zachovala o autorovi prvního evangelia velmi málo údajů. Po sestoupení Ducha svatého na apoštoly Matouš kázal evangelium nejdříve židům v Palestině (cca 10 - 15roků). Později se vydal na cestu mezi pohany. Uvádí se několik míst: Etiopie, Pont, Persie, Sýrie a Makedonie. Svůj život zakončil pravděpodobně v Etiopii a církev jej oslavuje jako mučedníka.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Matouš [on-line], [Citováno 3. 12. 2013]. Dostupné na: http://biblickyslovnik.pleva.info/#matouš


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mabillon Jean 23. 11. 1632 – 27. 12. 1707

Byl benediktinský mnich a historik, známý jako zakladatel novodobé paleografie a diplomatiky. Mabillon se narodil v Saint-Pierremont ve Francii jako pátý syn rolníka Estienna Mabillona. Ve dvanácti letech odešel do koleje v Remeši a roku 1650 vstoupil do semináře. Roku 1663 působil u baziliky Sant-Denis u Paříže a následujícího roku v pařížském opatství Saint-Germain-des-Prés, kde se seznámil s význačnými učenci své doby. V opatství Saint-Germain-des-Prés Mabillon vydal dílo svatého Bernarda z Clairvaux (1667) a životy benediktinských svatých (1668). Roku 1681 vydal dílo De re diplomatica libri sex (Šest knih o diplomatice), v němž se věnuje různým druhům středověkého písma a rukopisů a které je dnes považováno za zakládající dílo paleografie a diplomatiky. Roku 1701 jej král jmenoval mezi zakládající členy Académie des Inscriptions et Belles.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Jean Mabillon [on-line], Poslední aktualizace 24. 10. 2013. [Citováno 4. 12. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Mabillon


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mše svatá

Středem života křesťanského společenství je od původní církve Večeře Páně. Nazývá se také agapé nebo eucharistie. Je vzpomínkou na večeři, kterou slavil Ježíš večer před svou smrtí s dvanácti apoštoly. Jako označení pro historicky vzniklou formu této eucharistické slavnosti se na Západě užívá dnes zpravidla slovo mše; ve východních církvích naproti tomu je obvyklý výraz (Boží) „liturgie“. O názoru, zdali způsoby chleba a vína, užívané při večeři, jsou jen vzpomínkovými objekty (spirituální interpretace) nebo zda znamenají na základě proměňování skutečné zpřítomnění Ježíše, došlo už v 9. stol. ve franckém klášteře Corbie a pak v 11. stol. mezi Berengarem z Toursu a opatem Lanfrancem k ostrým konfliktům. Tento spor ožil opět za reformátora Martina Luthera, Huldrycha Zwingliho a Jana Kalvína. Teprve Leuenberská konkordie (1973) dosáhla určité jednoty mezi reformačními církvemi. Transsubstanciace, tj. proměna chleba v tělo a vína v krev Kristovu vyhlášená na čtvrtém lateránském koncilu (1215) jako dogma je v latinské církvi více vázána na kněžskou plnou moc proměňování. Papež Pius V. r. 1570 zavedl Missale Romanum (misál); ten měl za cíl sjednotit slavení mše v západní církvi.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Mše svatá [on-line], [Citováno 19. 3. 2014]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/mse-svata/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Marcus Aurelius Antoninus Augustus  26. 4. 121 – 17. 3. 180

Patřil mezi význačné představitele pozdní fáze vývoje filozofie stoicismu, bývá nazýván „filozof na trůně“. Vláda císaře Marca Aurelia je poznamenána mnoha válkami, římské říše se musí bránit útokům barbarských národů na Východě i v Evropě, císař sám osobně vede úspěšné vojenské výpravy proti germánským Markomanům a Kvádům, císař vede římská vojska i proti Sarmatům, nicméně, ale války a morové rány, zdecimují Marcovo vojsko natolik, že musí být doplňováno otroky, gladiátory i příslušníky loajálních germánských kmenů. V roce 176 vydává edikt, kterým potvrzuje předchozí Reskript Trajánův, ale zároveň nařizuje, že křesťané mají být pokládáni za nepřátele státu a mají být aktivně vyhledáváni. To vedlo ke krutému pronásledování křesťanů.Marcus Aurelius umírá 17. 3 roku 180 pravděpodobně ve vojenském táboře u Vindobony (dnešní Vídeň). Tertulián tvrdí, že zemřel v Sirmiu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Marcus Aurelius [on-line], Poslední aktualizace 16. 12. 2013. [Citováno 23. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Markus_Aurelius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Montanus  2. stol.

O jeho životě máme málo informací. Montanus byl konvertita, bývalý kněz bohyně Kybelé, který založil sektu montanistů v rozmezí let 156 – 172 (Přesné datum není známo.) Prohlásil se za proroka Ducha svatého a hlásal, že teprve v něm jsou tato Boží zjevení završena. Velký vliv měly i jeho žačky Priscilla a Maximilla, které rovněž tvrdily, že obdržely prorocká vidění a zjevení a rovněž hlásaly brzký příchod Parakléta. Montanus se se svými přívrženkyněmi usadil v Perpuze (asi 30 km od Hierapole), kde očekávali příchod Krista a poslední soud. Zde sebral sbírku vlastních prorockých výroků, v nichž Montanus hovoří ve jménu božím.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Montanism [on-line], Poslední aktualizace 24. 2. 2014. [Citováno 26. 3. 2014]. Dostupné na: http://en.wikipedia.org/wiki/Montanus


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Maximinus Thrax  (Gaius Iulius Verus Maximinus)  cca 173 – 10. 5. 238

Byl římským císařem pouhé tři roky. S jeho příchodem k moci začalo v římských dějinách dlouhé období politické nestability a hospodářského úpadku. Za císaře Septimia Severa vstoupil Maximinus do armády, kde udělal díky své tělesné síle a zdatnosti rychlou kariéru. Císařem provolali Maximina v březnu 235 vojáci, nespokojení s vývojem války proti Germánům, přičemž dosavadní panovník Alexander Severus byl i s matkou Mamaeou zavražděn. Maximinus pokračoval ve válce s Germány, kterou zahájil jeho předchůdce, a podařilo se mu protivníky porazit. Zacházel tvrdě s nevyhovujícími důstojníky, což vedlo k poklesu morálky a kázně. Z tohoto důvodu pak byl Maximinus i se svým synem 10. května roku 238 zavražděn. Maximinus též vydal edikt, proti křesťanům. Postihoval především klérus a křesťanskou inteligenci. Křesťané většinou nekončili na popravišti, ale byli odesíláni do „trestaneckých vyhlazovacích táborů“, především do dolů a kamenolomů. Zde panovaly tak otřesné podmínky, že málokdo přežil po delší dobu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Maximinus Thrax [on-line], Poslední aktualizace 24. 1. 2014. [Citováno 31. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maximinus_Thrax


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Maxentius Marcus Aurelius Valerius  mezi 275 – 283; + 28. 10. 312

Jeho vláda jako císaře nebyla nikdy uznávána v celé říši, proto ho lze spíše počítat mezi uzurpátory římského trůnu. Snahu získat moc uspíšilo vření mezi příslušníky pretoriánské gardy, které rozhořčil záměr císaře Severa zrušit jejich výjimečné postavení v říši. Někteří důstojníci se obrátili na Maxentia, který žil na statku poblíž hlavního města, aby přijal purpur. Dne 28. 10. 306 byl Maxentius prohlášen císařem. Galerius, si uvědomoval, že systém tetrarchie je vážně ohrožen, dal najevo, že by Severus měl uzurpaci potlačit. Ale velká část Severových vojáků přeběhla u Říma na Maximianovu stranu, Severus musel ustoupit do Ravenny a nakonec se vzdát. Do Maxentiova držení se tak dostala celá severní Itálie až Istrii. Maxentius nařídil zavraždit zajatého excísaře Severa. Za přítomnosti Diokleciána, Galeria a Maximiana, byl Maxentius vyhlášen za veřejného nepřítele. Konstantin proto táhl proti Maxentiovi s asi čtyřicetitisícovou armádou. V první větší bitvě u Turína byla Maxentiova jízda poražena. U Říma došlo k několika šarvátkám a Maxentius dal strhnout Milvijský most přes Tiberu severně od města. Plány zůstat za řekou císař posléze změnil a nařídil, aby jeho vojáci přešli po narychlo zřízeném pontonovém mostě na druhý břeh. U Saxa Rubra se rozpoutala bitva, ale postup Konstantinových jednotek se nepodařilo zastavit. Maxentiovi vojáci začali prchat po provizorním mostě, ten se prolomil a Maxentius spolu s jinými utonul v Tibeře.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Maxentius [on-line], Poslední aktualizace 9. 1. 2014. [Citováno 15. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maxentius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Memfis

Memfis je řecký název pro dnes již neexistující egyptské starověké město Mennofer, které bylo hlavním městem Egypta v období Staré říše (asi 2650 - 2175 př. Kr.) a i později bylo sídelním městem mnoha panovníků a zůstávalo administrativním a vojenským centrem. Archeologická lokalita odpovídající oblasti někdejšího města leží u dnešní vesnice Mít Rahína asi 30 km jihozápadně od nynějšího egyptského hlavního města Káhiry na západním břehu Nilu, téměř na rozhraní nilského údolí a delty. Poblíž jsou rozsáhlá pohřebiště Sakkára a Abúsír.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Mennofer, [on-line], Poslední aktualizace 9. 3. 2013 [Citováno 7. 12. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mennofer


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mezopotámie

Mezopotámie je označení území mezi řekami Eufrat a Tigris, které dnes odpovídá zhruba území Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Íránu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Mezopotámie, [on-line], Poslední aktualizace 22. 1. 2014 [Citováno 26. 1. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mezopotámie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Makedonská říše

Makedonie byla starověké království ležící na území severně od současného Řecka. Po dobytí Persie Alexandrem Velikým (poslední velká bitva s Peršany se odehrála v roce 331 př. Kr.) se Makedonie stala nejmocnějším státem tehdejšího starověkého světa. Konec Makedonie je spojen se 3. římsko-makedonskou válkou v roce 168 př. Kr. Makedonie byla Římany rozdělena do čtyř provincií. Nic na tom již nezměnil pokus jistého Andriskose, který se v roce 149 př. Kr. prohlásil za makedonského krále. Následující rok byl Římany poražen.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Starověká Makedonie, [on-line], Poslední aktualizace 14. 9. 2013 [Citováno 2. 2. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Starověká_Makedonie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mykénská civilizace

Mykénská civilizace existovala na pevninském Řecku přibližně v letech 1600 – 1000 př. Kr. V době svého největšího rozkvětu ovládala iónské ostrovy a Krétu. Zanikla invazí Dórů a pravděpodobně i vlivem nějakých přírodních katastrof.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Mykénská civilizace, [on-line], Poslední aktualizace 1. 5. 2013 [Citováno 27. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mykénská_civilizace


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Muo-ti  500 - 396 př. Kr. nebo 479 - 381 př. Kr.

Filozof, zakladatel školy mohistů. Hlavní snahou mohismu je napomáhat blahobytu a populačnímu růstu. Vedl k odporu k válce a k odzbrojovacím kampaním. Mohismus prosazuje lásku k bližnímu podle pravidla, že máme zacházet s druhými jako sami se sebou.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 29. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mencius  371 - 289 př. Kr.

Filozof, vycházel z učení Konfucia, narodil se ve státě Čou. Rozvinul je o teorii lidské povahy. Jeho životopisné záznamy jsou natolik podobné životu Konfucia, že jsou pochybnosti o jejich historické věrnosti. Mencius se snažil o uplatnění svého učení v politice. Byl rádcem několika vladařů, ti však až na výjimky nepřijímali učení, které nebylo prospěšné jejich dobyvatelským plánům. Mencius byl zásadně proti válce, vladař měl být ctnostným vzorem obyvatelům. Ten si měl plnit své povinnosti ve prospěch lidu, jinak měl být sesazen a popraven. Člověk je dle Mencia v zásadě dobrý, má v sobě vědění, které když se odkryje, povede člověka i společnost k dobru. Sklon ke špatnosti údajně nepochází z lidské přirozenosti, ale je způsoben společností a chybami vládců. Vladař Chuej, který přijal Menciovy rady, výrazně zlepšil život obyvatel své země, nakonec ale po smrti Mencia odstoupil a šířil Menciovo učení.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Mencius, [on-line], Poslední aktualizace 9. 3. 2013 [Citováno 5. 8. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Mencius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Manasses  vládl cca 699 – 645 př. Kr.

Byl čtrnáctým judským králem. Na počátku své vlády zavedl starou modloslužbu, dokonce obětoval svého syna Molochovi spálením. Údajně nechal umučit Izajáše. Když byl Asyřany dobyt Jeruzalém, Manasses byl odvlečen do Babylónu. Zde činil pokání a byl opět dosazen na královský trůn. Snažil se odstranit modlářství.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

NOVOTNÝ, Antonín. Biblický slovník, [on-line], [Citováno 4. 9. 2014]. Dostupné na: http://cb.cz/praha2/bib_slovnik_novotny.htm


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Magadhská říše

Magadhská říše se v 7. - 5. století př. Kr. rozprostírala na severozápadě Indie, v době svého největšího rozkvětu ve 4. stol. př. Kr. ovládala téměř celý indický subkontinent. Jako první pravděpodobně vládla Magadhsku dynastie Šaišunágů, kterou vystřídala dynastie Nandovců. V době rozkvětu vládli říši Maurjové a po nich poslední dynastie Guptovců.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Magadha, [on-line], Poslední aktualizace 25. 1. 2013 [Citováno 28. 2. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Magadha


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Maurjové

Zakladatelem dynastie Maurjů (ve starověké Indii) byl přibližně v roce 322 př. Kr. Čandragupta Maurja. Dynastie ovládala zpočátku severní část indického subkontinentu a v době největšího rozmachu za krále Ašóky prakticky celý indický subkontinent. Úpadek nastal po smrti Ašóky, když jeho následovníci nedokázali tak veliké území ovládat. Vláda dynastie Maurjů končí smrtí posledního vládce Brhadratha v roce 185 př. Kr.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Maurjovská říše, [on-line], Poslední aktualizace 9. 9. 2014 [Citováno 22. 12. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Maurjovská_říše


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Mordokaj  (Mordechaj, Mardochej)přelom 6. a 5. stol. př. Kr.

Biblická postava ze starozákonní Knihy o Ester. Byl pěstounem Ester. Protože se choval hrdě a nechtěl zapřít pravého Boha, odmítl se klanět prvnímu perskému ministru Hamanovi. Ten, aby se pomstil, měl úmysl všechny Izraelity vyvraždit. Mordokaj se svěřil Ester, která již byla manželkou perského krále Assuera, a ta u krále dosáhla zákazu vykonání trestu na Izraelitech. Haman byl potrestán smrtí.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Kniha Ester, [on-line], Poslední aktualizace 22. 2. 2014 [Citováno 11. 1. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kniha_Ester


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.