Lactantius Lucius Caecilius Firmianus  cca 260 – 317

byl římský církevní otec, teolog a spisovatel, který pocházel z Afriky. Diocletianus ho povolal jako učitele rétoriky do svého sídelního města Nikomédie, kde se Lactanius stal křesťanem. Za nedlouho se stal vychovatelem Konstantina Velikého. Lactaniovo dílo Divinae institutiones (Božské základy, 7 knih) je jedním z prvních apologetických děl křesťanské literatury v latině.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Lactantius [Citováno 5. 4. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lactantius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lamarck Baptiste Jean  1744 - 1829

Francouzský přírodovědec, autor první ucelené evoluční teorie. Podle jeho představ probíhá evoluce tak, že organismus se během svého života střetává s prostředím, adaptuje se na něj a vylepšení, která si tak za svého života vytvořil, předává svým potomkům (jedinci, kteří budou celý život běhat, budou mít potomstvo se silnýma nohama). Toto pojetí později zatlačila do pozadí teorie Darwinova.Definitivně byly Lamarckovy představy o evoluci odmítnuty poté, co se ve 20. století podařilo získat větší vhled do rozmnožování a dědičnosti organismů.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Jean Baptiste Lamarck [Citováno 3. 3. 2011] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jean_Baptiste_Lamarck/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Langton Štěpán  +1228 - ?

Byl profesor na univerzitě v Paříži, arcibiskup v Cantenbury (1207-1228) a kardinál, žijící na přelomu 12. a 13. století. Jako první rozdělil text Bible na kapitoly. Je rovněž autorem svatodušní sekvence Veni Sancte Spiritus (Přijď, Duchu svatý).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Štěpán Langton [on-line], Poslední aktualizace 3. 7. 2012. [Citováno 8. 10. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Štěpán_Langton


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lekcionář

Z lat. lectionarium (z lectio, „četba“). Kniha, která obsahuje úryvky Písma svatého ( - bible) pro bohoslužebné účely ( - liturgie). Mešní l. může být i ve dvou svazcích: - epistolář a - evangeliář.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Lekcionář [on-line], [Citováno 10. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/lekcionar/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Letnice

U židů byly původně zemědělským svátkem díkůvzdání Bohu za žně (šavu'ot, svátek týdnů). Oslavovaly se sedm týdnů (50 dnů) po velikonocích (L 23,15-22). Později se z nich stala oslava darování Zákona Mojžíšovi na hoře Sinaj ( - tóra). V křesťanství se naproti tomu o letnicích slaví seslání Ducha svatého na apoštoly shromážděné ve večeřadle (Sk 2, 1-13).

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Letnice [on-line], Poslední aktualizace 8. 3. 2013. [Citováno 15. 3. 2013]. Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/letnice/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Liturgie

pochází z řečtiny. Původně to byla veřejná služba, dnes znamená dnes bohoslužbu, veřejné shromáždění podle tradice a pravidel toho kterého náboženství či církve. Pravidlům pro bohoslužbu se říká ritus nebo také rituál, soustavnému studiu liturgie se věnuje odvětví teologie s názvem liturgika.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Liturgie [on-line], Poslední aktualizace 6. 5. 2012 [Citováno 11. 6. 2012], Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Liturgie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Livius Titus Patavinus  59 př. Kr. -17

Významný římský historik, pocházel z bohaté a pravděpodobně významné rodiny. Studoval nejprve v Patavii, později odešel do Benátek, kde se věnoval literatuře, historii a filosofii. Osobní přátelství s Augustem mu umožnilo velmi dobrý přístup do archívů. Obecně se usuzuje, že nikdy nezastával žádné veřejné funkce, ale věnoval se pouze studiu historie a překládání. Často psal z perspektivy nepřítele Říma, aby podtrhnul římské ctnosti při dobývání Itálie a Středozemí.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Livius [on-line], Poslední aktualizace 9. 2. 2012. [Citováno 7. 3. 2012] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Livius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lugalzagezi  kolem r. 2355 př. Kr.

Sumerský král v Ummě kolem roku 2355 př.n.l. Podařilo se mu zničit odvěkého konkurenta město Lagaš, podrobil si další města a vytvořil první sumerskou říši s centrem v Uruku. Byl poražen Sargonem I. Akkadským.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Lugalzagezi[on-line], [Citováno 10. 10. 2011] Dostupné na: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=54970&title=Lugalzagezi&s_lang=2


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lukáševangelista 1. století

Řecký autor evangelia sv. Lukáše a Skutků apoštolů byl povoláním lékař a sv. Pavel se o něm zmiňuje ve svých listech obcím víckrát jako o svém průvodci. Podle legendy byl jedním ze dvou učedníků Emauzských a zřejmě zemřel jako mučedník. Obě jeho díla, která tvoří jednotu a po způsobu řeckých klasiků byla adresována jedné osobě, ukazují mnohé vztahy k řeckému vzdělání. Ježíš v nich vystupuje především jako milosrdný spasitel vyvržených a hříšníků.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Lukáš, evangelista [on-line], [Citováno 25. 2. 2013] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/lukas-evangelista/


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Latinka

Je nejpoužívanější písmo na světě. Jedná se o písmo hláskové, obsahující znaky jak pro souhlásky, tak pro samohlásky. Latinka byla původně vyvinuta pro latinu odvozením z řecké abecedy zprostředkované Etrusky asi v 7. století př. n. l. Ve starověku se vyvinuly dvě formy latinského písma: kapitála a starší římská kurzíva. V důsledku stěhování národů a christianizace se začala vyvíjet národní písma. Ve snaze sjednotit způsob zápisu latinky vznikla v 8. století karolinská minuskula; i ta podléhala změnám až se nakonec ve 12. století proměnila v gotické písmo. V 15. století se z důvodu rostoucí potřeby rychlejšího psaní hledaly nové tvary písma: humanisté proto na základě tvarů kapitály a karolinské minuskuly vytvořili humanistické písmo, zatímco gotické písmo se přeměnilo v novogotické písmo, v němž nabyla navrch jeho kurzívní podoba. Humanistické písmo (současné písmo) v následujících staletích postupně novogotické vytlačovalo, až se novogotické písmo nakonec roku 1941 přestalo používat úplně.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Latinka [on-line], Poslední aktualizace 11. 3. 2013. [Citováno 4. 12. 2013] Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Latinka


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lúkianos ze Samosaty  120 – cca 180

Byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky. Narodil se v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách a byl také v Římě. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel (podle jiných pramenů zemřel v Athénách). Psal jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství (Rozhovory bohů), o marnivosti bohatých (Timon čili misantrop, Parasit), o prostitutkách (Hovory hetér) nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech (Dražba životů), o historii a také fantastické příběhy (Cesta vzduchem, Pravdivé příběhy). Někdy je označován za jednoho ze zakladatelů science fiction.

Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:

Lúkianos [on-line], Poslední aktualizace 13. 3. 2014. [Citováno 19. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Lúkianos


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Licinius Gaius Valerius Licinianus  cca 265 – 325

Císařem byl prohlášen r. 308 za přítomnosti Galeria a Diocletiana, Galerius ho chtěl učinit svým spoluvladařem již v roce 306, kdy zemřel císař Constantius Chlorus, avšak tyto snahy tehdy překazil Constantiův syn Konstantin. Jakmile Licinius pevně ovládl východ včetně Egypta, dal povraždit rodinné příslušníky všech bývalých císařů a neušetřil ani Galeriovu ženu a syna, i když jej s Galeriem pojilo dlouholeté osobní přátelství. S císařem Konstantinem se Licinius dostal brzy do konfliktu, ale v bitvě u Cibelae zvítězil r. 314 Konstatntin. Dne 1. ledna 315 nastoupili oba císaři společný konzulát. Smír narušil ariánský spor, v němž se Licinius zřetelně postavil na stranu Aria a proti křesťanské ortodoxii. Licinius sice nikdy osobně nepřijal křest, stejně jako Konstantin se však prezentoval jako ochránce církve a její dobrodinec. To vše se změnilo ve chvíli, kdy alexandrijský biskup Alexandr odsoudil proti jeho přání Ariovo učení a křesťanský východ se rozštěpil na dva tábory. Počínaje rokem 320 byli křesťané postupně vytlačováni z administrativy i z řad elitních jednotek bez ohledu na to, na čí straně stáli. Císař zjevně usoudil, že neposlušnost biskupa Alexandra prokazuje neloajalitu všech zastánců Kristova učení. Byly zakázány synody, zavírány kostely a došlo i na otevřené formy pronásledování. Vztahy s Konstantinem, který křesťany podporoval z přesvědčení, klesly na bod mrazu. Obě strany se připravovaly na měření sil. Podle antických autorů shromáždil Licinius celkem 150 000 pěšáků, 1500 jezdců a 350 lodí, Konstantin pak asi 120 000 vojáků, 10 000 jezdců, 200 galér a 2000 nákladních plavidel. Záminkou k válce se stal Konstantinův útok proti gótským nájezdníkům, při němž jeho vojsko vstoupilo na území přiznané roku 314 Liciniovi. V r. 324 se Konstantinovi podařilo připravit soupeři u Adrianopole porážku, na poli zůstalo 34 000 vojáků a zbytek se vzdal. Licinius se dostal do obklíčení v Byzantiu, odkud uprchl do Chalkedonu v Malé Asii. Pozici východního císaře už nemohlo zachránit, ani soustředění nového vojska o síle 130 000 mužů u Chrysopole. Dne 18. 9. 324 mu Konstantin uštědřil další těžkou porážku, 25 000 vojáků Licinia padlo. Licinius prchl do Nikomedie, kde se chystal bránit, nakonec se však Konstantinovi vzdal. Byl zbaven trůnu a poslán do vyhnanství v Soluni. Tam žil ještě půl roku, než ho Konstantin za údajný komplot nechal popravit.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Licinius [on-line], Poslední aktualizace 4. 3. 2014. [Citováno 15. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Licinius


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Levanta

Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros.

V širším významu může být Levanta název pro všechny středomořské oblasti na východ od Itálie, především pak pobřežní oblasti. V užším smyslu je Levanta výrazem pro oblasti dnešních států Izrael, Palestinská autonomie, Libanon, Jordánsko a Sýrie.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Levanta, [on-line], Poslední aktualizace 18. 8. 2013 [Citováno 6. 12. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Levanta


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Leontopolis

Leontopolis bylo starověké egyptské, dnes neexistující město, které leželo v centrální části nilské delty, asi 10 km jihovýchodně od současného města Zifta.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

BAINES, John a MÁLEK, Jaromír. Svět starého Egypta. Praha: Knižní klub, 1996 ISBN: 80-7176-246-6.


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lao-c´  6. nebo 4.stol. př. Kr.

Čínský filozof považovaný spíše za legendární postavu. Přisuzuje se mu podíl na založení filozofického učení taoizmu.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Čínská filosofie, [on-line], Poslední aktualizace 17. 3. 2013 [Citováno 25. 7. 2013]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Čínská_filosofie


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Legát

(z latinského: legatus) znamená pověřený. Byl to titul označující v antickém Římě zplnomocněnce, který byl delegován od nějaké vyšší autority.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Legát [on-line], [Citováno 14. 8. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Legát


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.

Lýsiáš  (Lýsiás)  kolem roku 150 př. Kr.

Byl členem seleukovské královské rodiny. Antioch IV. jej pověřil potlačením makabejského povstání v Judsku. Když měl na dosah vítězství při obléhání Jeruzaléma (obleženým docházely zásoby jídla i vody), musel z důvodu řešení mocenských záležitostí uvnitř seleukovské dynastie obléhání ukončit. Nakonec byl spolu se svým králem Antiochem V., přibližně v roce 162 př. Kr., zavražděn Démétriem I.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Makabejské povstání, [on-line], Poslední aktualizace 13. 8. 2014 [Citováno 1. 1. 2015]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Makabejské_povstání


Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.