Nauka o posledních věcech se vztahuje k představě víry, týkající se konečného osudu dějinné existence jednotlivce nebo celého světa. Rozlišují se individuální a univerzální eschatologie, přičemž ty druhé jsou zase diferencovány podle přijetí cyklického nebo jedinečného lineárního průběhu dějin. Tak znali např. v antice představu věčného návratu čtyř období za jejich postupného zhoršování. U eschatologie s nezvratným lineárním průběhem se konec světa představoval jako absolutní zlom dosavadního dění, většinou v podobě prorocky hlásaného posledního soudu. Tak se čekalo např. v zarathuštrismu po zániku světa jeho úplné nové stvoření, židovství předvídá mesiánské království míru, křesťanství doufá ve sjednocení člověka s Bohem v budoucím království Božím, islám v ráj analogicky k pozemskému světu. Individuální eschatologie znají různé představy o smrti a proměně jednotlivce, tak např. představu proměny duše v indických náboženstvích nebo domněnku o meziříši jako místu pobytu zesnulých (viz egyptské náboženství).
Myšlenky jsou převzaty a uspořádány z:
Eschatologie [on-line], [Citováno 15. 7. 2011] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/eschatologie/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.