Decius Gaius Messius Quintus Valerianus cca 200 - 251
Velkou část Deciovy krátké vlády vyplňují válečné operace proti Gótům, germánskému etniku, které přes veškerou snahu provinciální správy stále ohrožovalo římskou hranici na Balkáně. Zejména v exponované dácké oblasti a v provinciích Moesii a Thrákii podlamovalo plenění a vpády nebezpečně autoritu panovníka a vznikala zde živná půda pro revolty. Podrobnosti o Deciových taženích jsou vlivem torzovitosti pramenů málo známy, načrtnout lze jen hrubou kostru událostí. Císař se na Balkán vypravil v druhé polovině roku 250, kdy útoky gótského náčelníka Knivy dostaly do kritické situace město Nikopolis na Dunaji. Pod tlakem legií ustoupili Gótové do thráckých hor, porazili Římany v bitvě u Beroje a zahájili obléhání Philippopole, jednoho z nejvýznamnějších měst v oblasti. Dobývání Philippopole Góty natolik vyčerpalo, že byli ochotni vydat Římanům kořist i zajatce výměnou za příslib volného odchodu. Ale Decius měl na jaře 251 dost výhodnou pozici na to, aby mohl pomýšlet na úplné odříznutí nepřítele, a proto jednat odmítl. V bažinaté krajině u města Abrittu se počátkem června strhla rozhodující bitva, při níž padl císař i jeho syn a římská armáda byla rozdrcena. Decius se tak stal prvním císařem, který zahynul v boji s „barbary“. Za Decia nastalo kratší, ale velmi kruté pronásledování křesťanů, když v r. 249 císař vydal edikt, kterým nařizoval, aby každý, muži, ženy, děti i otroci povinně obětovali bohům. Všem bylo dáno osvědčení od obětních komisí, že se zúčastnili oběti. Kdo odmítl, měl být dle uvážení soudce poslán na galeje, mučen, dokud neodvolá, nebo odsouzen k smrti s propadnutím majetku.
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Decius [on-line], Poslední aktualizace 15. 8. 2013. [Citováno 23. 3. 2014]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Decius
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.