V katolické církvi se chápe dogma jako: a) pravda Bohem zjevená (de fide divina); b) Bohem zjevená a církví prohlášená pravda (de fide divina et catholica); c) zjevená pravda víry (de fide definita) prohlášená papežem ex cathedra nebo ekumenickým koncilem. Dogmata jsou podrobena časově podmíněným změnám. Jejich popření je herezí a setrvávání v omylu vede k vyloučení osoby z církevního společenství. Protože dogmata jako pravdy víry jsou zjevována Duchem svatým, platí v katolické teologii za neomylná; v nich se uskutečňuje sebesdílení Boží. V reformačních církvích, které neznají institut učitelského úřadu, se pojem dogmatu nevyskytuje, měřítkem je vždy svědectví zjevení v bibli. De facto jsou však uznávány hlavní výroky starocírkevních koncilů. Pravoslavné církve respektují prvních sedm koncilů, monofyzité jen koncily před Chalcedonem (451). Srovnatelné s dogmaty jsou v islámu Šhada (vyznání víry) a v buddhismu Théraváda (Čtyři vznešené pravdy).
Myšlenky převzaty a uspořádány z:
Dogma [on-line], [Citováno 15. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/dogma/
Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.