Pocházel ze šlechtické rodiny, r. 1758 vstoupil do benediktinského řádu. Vystudoval filozofii a teologii. Na kněze byl vysvěcen r. 1765, r.1782 se stal biskupem v Tivoli. Roku 1785 byl jmenován biskupem a kardinálem v Imole. Papežem byl zvolen r. 1830. V době Napoleonovy první vlády přistoupil na většinu jeho požadavků, pokud šly nějakým způsobem skloubit s katolickými principy, neústupný zůstával pouze v otázkách svobody církve. R. 1801 podepsal s Napoleonem konkordát, 1804 přijel na korunovaci Napoleona, který si sám vsadil korunu na hlavu a papeži zakázal vstup do Říma. Ten se tam vrátil, francouzská vojska obsadila Věčné město a papež byl násilně odvezen do Savony a do Paříže, kde byl vězněn od r.1809 do r. 1814, po porážce Napoleona v Rusku byl papež osvobozen (konkordát platil, i když pouze na papíře až do r.1905). Pius VII. se víc zajímal o náboženské než o politické problémy, roku 1814 obnovil jezuitský řád zrušený papežem Klementem XIV. Otevřel semináře, které Francouzi zavřeli, podporoval umělce a snažil se z Říma udělat opět centrum umění. V červenci r. 1823 si zlomil kyčel a na následky zranění zanedlouho zemřel