Byl synovcem papeže Klementa VI., byl jím jmenován v 17 letech kardinálem, ale neměl svěcení. Zároveň byl posledním papežem před velkým schizmatem a také posledním papežem francouzského původu. Vystudoval universitu v Perugii, získal rozsáhlé znalosti teologie a církevního práva. Ve své době byl oceňován pro svou vzdělanost, pokoru a cudnost. Zvolen papežem byl dohodou ve 39 letech. Jeho první papežská mše byla i jeho první kněžskou bohoslužbou. Přemístil své sídlo zpět do Říma. Pustil se do rozsáhlé obnovy města a přes všechny těžkosti se rozhodl v Římě zůstat. Velice přísně postupoval proti počínající reformaci, odsoudil Jana Viklefa a jeho bludy. Zemřel v roce 1378. Římané mu po jeho smrti z vděčnosti postavili pomník znázorňující návrat papeže.
Schizma 1378 – 1417
Po smrti Řehoře XI. bylo 16 kardinálů, z toho 11 Francouzů. Římané se obávali, že konkláve zvolí opět Francouze, proto vyvinuli na kardinály nátlak, že museli zvolit papeže Itala, chtějí-li si zachovat život. Tak zvolili Itala Urbana VI. Po korunovaci kardinálové uprchli z Říma. Prohlásili volbu Urbana za vynucenou, tedy neplatnou, a zvolili nového papeže, Francouze, který přijal jméno Klement VII. Ten se usídlil znova v Avignonu. Oba papežové byli přesvědčeni o své pravoplatnosti, takže považovali za věc svého svědomí ji hájit. Oba papežové jmenovali své kardinály. Křesťané se rozštěpili na dvě části, navzájem se potírající. Roztržka procházela všemi zeměmi, diecézemi a farnostmi, budila boje a intriky. Mnohé úřady byly obsazeny dvojmo. Církev se ocitla v nejtěžší krizi, jakou kdy zažila. Pařížská univerzita navrhla tři cesty k překonání rozkolu:
Problém byl v tom, že primát papeže byl nedotknutelný. Byla však připojena klauzule, že když papež upadne do hereze, musí existovat poradní sbor kardinálů, kteří situaci vyřeší. Toto konstatování musí provést všeobecný koncil. V tomto případě jsou kardinálové nebo císař jako ochránci církve povinni koncil svolat a řídit. Dlouho se váhalo postupovat proti oběma papežům cestou koncilu. 12 kardinálů obou papežů proti vůli svých pánů se odhodlalo svolat koncil do Pisy 1409. Koncil prohlásil oba papeže jako nepřátele církevní jednoty za heretiky a sesadil je. Pak zvolil za nového papeže Alexandra V., ale ten zemřel již příští rok. Jeho nástupcem se stal nehodný Baltazar Cossa, který přijal jméno Jan XXIII. Dosavadní papežové však nehodlali odstoupit. Tak měla církev papeže tři. Z právního hlediska byl nově zvolený papež pravoplatný. Proto se jej přidržel král Zikmund a vymohl na Janu XXIII. souhlas ke svolání všeobecného koncilu v Kostnici u Bodamského jezera v r. 1414. Když Jan XXIII. zjistil, že nemá šanci a bude souzen pro své poklesky, uprchl a snažil se koncil zmařit. Byl ale zadržen a sesazen. Koncil vydal r. 1415 významný dekret, který prohlašuje za pravoplatný všeobecný koncil, reprezentuje celou církev, má svou moc bezprostředně od Krista. Musí jej poslouchat každý křesťan, i papež, v tom, co rozhodne ve věcech víry a mravů. Tento dokument byl chápán jako nouzové řešení ve smyslu tradiční klauzule o papeži heretikovi. Tímto se nerušil papežův primát, ani nutnost jeho schválení papežem k platnosti koncilu. Tak koncil dva papeže sesadil a římský dobrovolně odstoupil a formálně dodatečně svolal koncil. Konkláve, které mělo zvolit nové ho papeže, se zúčastnilo mimo 26 kardinálů ještě po 6 zástupcích z každého z pěti příslušných národů. R. 1417 byl zvolen Martin V. a schizma bylo ukončeno.