Farnese získal humanistické vzdělání na univerzitě v Pise. Jako mladík vedl zpustlý život a měl několik nemanželských dětí. Ve 25 letech byl jmenován kardinálem, neměl kněžské svěcení. Na kněze byl vysvěcen až ve 45 letech, poté radikálně změnil svůj život. Po zvolení za papeže přijal jméno Pavel III., podporoval nepotismus, ale začal i s reformou církve. Ustanovil reformní komisi z řad kardinálů. 17. 12. 1537 uvalil církevní klatbu na anglického krále Jindřicha VIII. kvůli jeho nepovolenému sňatku s Annou Boleynovou a na celou Anglii uvalil interdikt. 27. 9. 1540 schválil Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuity) a jeho stanovy sepsané sv. Ignácem z Loyoly. Roku 1542 ustanovil Svaté officium – apoštolský tribunál k vedení procesů s kacíři, na 13. 12. 1545 svolal 19. všeobecný Tridentský koncil (1545-1563) k řešení problémů v církvi. Fascinovalo jej renesanční umění, započal výstavbu renesanční podoby baziliky sv. Petra; za jeho pontifikátu Michelangelo dokončil fresku Poslední soud v Sixtinské kapli. Před smrtí přiznal, že nepotismus byl jeho největší životní chybou.