Boloňský kardinál Gerardo Caccianemici byl v době zvolení papežem bývalým kancléřem Inocence II. a legátem v Německu u krále Lothara III. Byl přítelem olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z doby, kdy byl Gerard legátem v Německu. Luciuovou velkou ambicí bylo vypořádání se s římskou komunou, s čímž se obrátil na krále Rogera II. Sicilského a římskou šlechtu. (Členové senátu si totiž potvrdili svoji starobylou nezávislost odvozenou od starého Říma a vytvořili římskou „komunu“, která se snažila zbavit papeže světské moci.) Nakonec požádal o pomoc i německého krále Konráda III. Štaufského, který ale hrál obojetnou politiku jak s papežem, tak i s komunou. Proto nakonec Lucius II. zaútočil s několika vojenskými oddíly na Kapitol, což se mu (byl v první řadě) stalo osudným. Po zásahu kamenem do hlavy byl těžce zraněn a 15. února 1145 v klášteře San Gregorio zemřel.