177. Inocenc III. (Innocentius)

Inocenc III. se narodil kolem roku 1161 jako syn hraběte Trasmonda de Segni a Claricie Scotti. Už v mládí projevoval velké nadání, vystudoval teologii na univerzitě v Paříži a práva na universitě v Bologni. V Římě byl vysvěcen na podjáhna a o něco později, roku 1190, na kardinála-jáhna svým strýcem Klementem III. Nově zvolený papež upevnil svou autoritu nad papežským státem a nazval se „náměstkem Kristovým“. Tento titul nahradil starší oslovení „nástupce Petrův“, poprvé použil rodový erb. V Římě dal vybudovat nemocnici Ducha Svatého, která existuje dodnes. 19. 4.1204 korunoval českého krále Přemysla Otakara I. a udělil mu pro jeho nástupce královský titul na věčné časy, v r. 1210 schválil řádová pravidla františkánů. Inocenc III. se zaměřoval na potlačování hereze, největší krok v tomto směru učinil Čtvrtým lateránským koncilem, dvanáctým ekumenickým, zahájeným 11. 11. 1215. Tento koncil se s více než 1200 účastníky stal největším koncilem středověku. Rozhodnutí, která byla během koncilu přijata, ovlivnila církev na několik staletí dopředu. Krátce poté, co nastoupil na papežský trůn, se rozhodl řešit enormní množství případů vražd nechtěných dětí a nařídil zřídit v branách klášterů zvláštní okénka pro anonymní odkládání dětí - středověkou variantu babyboxu. Roku 1198 vyhlásil Čtvrtou křížovou výpravu, při níž došlo k dobytí Zadaru a Konstantinopole, a roku 1208 i albigenskou křížovou výpravu, která měla svůj cíl v jižní Francii, kde došlo k masakru albigenských, kteří byli prohlášeni za kacíře. Další křížovou výpravu vyhlásil ve věci Hispánie, kde křesťanské státy bojovaly s muslimskými Almohady. Jejím výsledkem byla zdrcující porážka Almohadů v bitvě na Las Navas de Tolosa, která vedla ke zhroucení almohadského impéria. Roku 1213 vydal papež bulu Quia maior, v níž vyhlásil pátou křížovou výpravu.