106. Mikuláš I.  Veliký (Nicolaus)

Pocházel z významné šlechtické rodiny v Římě a získal vynikající vzdělání. Díky své zbožnosti, schopnostem a výmluvnosti vstoupil do služeb církve v raném věku. Byl podjáhnem papeže Sergiuse II. (844-847) a jáhnem papeže Lva IV. (847-855). Mikuláš I. prosazoval svrchovanou autoritu papežství ve správě církve a byl po dlouhé době výraznou osobností na papežském stolci. Upevnění autority jeho úřadu, který byl dosud ovlivňován panovníky franské říše, napomáhalo její rozdělení roku 843 a oslabení autority karlovských panovníků. Přijal delegaci moravského knížete Rostislava s žádostí o slovanské misionáře. Papež mu nemohl vyhovět, protože kněze znalé slovanského jazyka neměl. Rostislav se obrátil na císaře do Konstantinopole – Cařihradu (dnes Istanbul), odkud r. 863 přišli na Moravu svatí bratři Konstantin – Cyril a Metoděj. Papež je pozval do Říma, ale zemřel dříve, než přišli.