Vnuk Marozie, v roce 954 vystřídal svého otce Albericha II. ve funkci římského knížete. O něco později byl politickou dohodou „zvolen“ papežem v 18 letech jako nejmladší papež v dějinách. Byl obviňován ze sexuální nevázanosti a z toho, že „proměnil Vatikán ve veřejný dům“. Byl dokonce i na svou dobu natolik krutý, že i Římané usilovali o jeho krev. Dopustil se incestu s vlastní matkou, v lateránském paláci provozoval harém, hrál hazardní hry s penězi vybranými od poutníků, své milostnice odměňoval zlatými kalichy, které pocházely z baziliky sv. Petra a znásilňoval ženy přímo v kostele sv. Jana Lateránského. Císař Ota I. Veliký mu napsal dopis a žádal jeho odstoupení: „Každý, ať duchovní nebo laik, obviňuje Tě z vraždy, incestu, svatokrádeže, křivopřísežnictví a pohanského života. Proto odstup ze svatého úřadu.“ Papež odpověděl exkomunikací. Nakonec byl souzen za to, že si za vysvěcení na kněze nechal platit, oslepil svého duchovního rádce, vykastroval kardinála (a přivodil tak jeho smrt) a byl obviněn z vraždy, křivé přísahy, svatokrádeže, krvesmilstva se svými příbuznými a z toho, že vzýval démony a na rozkaz císaře Oty I. Velikého byl 4. 12. 963 zbaven úřadu, sesazen a vyhnán z Říma. Po odjezdu císaře Oty I. se v lednu 964 vrátil, jeho nástupce utekl z Říma a Jan pobil 60 odpůrců. Podle jedné varianty 14. 5. 964 podlehl mozkové mrtvici a zemřel v posteli, kde byl se svojí milenkou. Druhá varianta je pravděpodobnější, totiž, že ho zabil manžel jedné nevěrné ženy, kterou s ním přistihl, papeže nepoznal a ubil ho kladivem. Historici po jeho smrti ironicky napsali: „Po dlouhé době zemřel zase jeden papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní.“