Bonifác IV. byl vysvěcen až za deset měsíců po smrti Bonifáce III., tak dlouho se čekalo na souhlas císaře. Bonifácova činnost se neomezovala pouze na správu papežského státu. Byl obratným diplomatem a zasloužil se o uznání prvenství římské církve nad ostatními biskupskými stolci ze strany byzantského císaře Foka. Doba pontifikátu Bonifáce IV. je také spojena s útrapami římského státu, v záznamech jsou zmiňovány barbarské nájezdy, neúroda, povodně a následně hlad a mor. Bonifác IV. se v těchto dobách všemožně snažil postarat o hmotné dobro lidu a sám žil po vzoru svého předchůdce Řehoře I. Velikého skromným životem prostého řeholníka. Zřejmě nejvýznamnějším počinem Bonifáce IV. je z historického hlediska přeměna Pantheonu, římského chrámu z 1. st. př. n. l., v křesťanský kostel. Chrám, jenž byl původně zasvěcen všem bohům, byl 13. 5. 609 vysvěcen na kostel Panny Marie a všech mučedníků. Pantheon se tak stal prvním pohanským chrámem přeměněným v křesťanskou baziliku, což bylo brzy hojně následováno. Díky tomu se zachránilo mnoho památek antické architektury.