Jeho otec byl papež Anastasius I., narodil se ještě před otcovým vysvěcením na kněze. Inocenc byl jednomyslně zvolen za papeže třetí den po otcově smrti. Ve sporu vyhnaného konstantinopolského patriarchy Jana Zlatoústého se stavěl důsledně, ač marně, za jeho návrat proti alexandrijskému patriarchovi Theofilovi. Rozhodl o sporu britského mnicha Pelagia (ten hlásal, že není dědičný hřích a člověk může dosáhnout spásy vlastními silami, bez Boží milosti), jeho exkomunikací potvrdil rozhodnutí synody provincie Afrika vynesené v Kartágu v roce 416. Inocenc I. zažil zpustošení Říma Góty v r. 410, s jeho smrtí postupně přestalo pohřbívání v katakombách, protože i tam směřovaly nepřátelské vpády.