S růstem počtu věřících, s rostoucím vlivem církve i společenským postavením římského biskupa se volba stávala i politicky a společensky prestižní záležitostí. Ke slovu se dostala rivalita mezi kandidáty, sobecké zájmy jednotlivých skupin i rozpory mezi patriciji a plebeji. Císařové, kteří učinili z křesťanství státní náboženství, si osobovali právo nově zvoleného biskupa potvrdit. Po smrti papeže Liberia spolu soupeřily dva tábory. První podporoval Ursina a druhý Damasa. Zatímco příslušníci vyšších vrstev římské společnosti zvolili papežem Damasa, současně na jiném místě někteří duchovní a laici zvolili Ursina. Na počátku října roku 366 se rozpoutaly mezi oběma tábory ostré spory, které přerostly do pouličních bitev. Na synodu v roce 378 byl Ursinus odsouzen a Damasus byl ospravedlněn a potvrzen jako papež. Ursinus se ještě pokusil u římského prefekta obvinit Damasa z vraždy. Na přímluvu vlivných římských občanů však císař obvinění zrušil a všichni žalobci byli na nejbližším synodu exkomunikováni. Damas I. potíral ariánské bludy a mimo jiné pověřil Jeronýma revizí latinského překladu Bible. Obhajoval primát římského biskupa a v jeho době se začalo šířit označení „Apoštolský stolec”. Východořímský císař Gracianus v r. 379 přenesl na papeže císařský titul Pontifex Maximus který užíval císař jako nejvyšší pohanský velekněz.