Akvinský Tomáš 1226 - 7. 3. 1274

Patří k největším teologům a filozofům křesťanského Západu. Vstoupil r. 1243 do dominikánského řádu, studoval od r. 1245 u Alberta Velikého v Paříži a Kolíně a působil pak jako profesor teologie v Paříži a na různých místech Itálie. Tomáš pokračoval v práci započaté Albertem Velikým, na spojení Aristotelovy filozofie a biblického zjevení a rozvinul teologii ve svém hlavním díle Summa theologica do racionální vědy, tj. ve smyslu Aristotela deduktivně odvozené z prvních principů. Svou syntézou víry a vědění se Tomáš odlišoval od radikálních proudů aristotelské recepce své doby (Sieger z Brabantu), které byly orientovány na Averroa, stejně tak však odmítal pozice, které stály kriticky proti rozumově odůvodněné teologii, a jako např. u Bonaventury vycházely z toho, že člověk má o Božím bytí a existenci bezprostředně evidentní náhled. Roku 1277 sice kancléř univerzity a biskup pařížský některé názory Tomášovy odmítli, později však měly veliký vliv. Jeho učení prohlásili dominikáni (1309) za řádovou doktrínu. V roce 1323 byl kanonizován a r. 1567 prohlášen za učitele církve.

Myšlenky převzaty a uspořádány z:

Tomáš Akvinský [on-line], [Citováno 29. 10. 2012] Dostupné na: http://www.iencyklopedie.cz/tomas-akvinsky/

---

Zkopíruj odkaz a vlož do příkazové řádky prohlížeče. V případě, že je odkaz nefunkční, stránky byly buď zrušeny nebo přesměrovány.Redakce se nemusí vždy ztotožňovat se všemi informacemi daného webu.